Důchodkyni, jež byla odhodlaná do smrti ležet v posteli a koukat na televizi, dovedla k návratu do života kreslením nářadí, které babička dříve jako vedoucí skladu v domácích potřebách přes třicet let prodávala. Její další projekt Babiččino všecko představuje v rámci souborné výstavy Absence v záznamu do 17. dubna pražská Galerie Václava Špály.
"Projekt s babičkou změnil nejen ji, ale celou rodinu. Po odepsaném člověku tu nakonec něco zbylo, stalo se to součástí mé práce, a když jsem vyhrála cenu, bylo to důležité hlavně pro babičku, protože ona si myslela, že je slavná, byla to pro ni také motivace pro další práci," říká Šedá.
Když se pak z kreslení nářadí stal stereotyp, Šedá se rozhodla babičku znovu resuscitovat mentálními rozcvičkami po ránu, při kterých ji žádala, aby přemýšlela, k čemu jsou různé věci. Na co je židle? Na co jsou lidi? Na co je "šufle"? ptala se.
Na sezení, na žití, na věci, odpovídala babička Jana a slova a jejich významy zapisovala do sešitku, který se tak stal společně s fotografiemi uměleckým artefaktem celého projektu. O ten však autorce příliš nejde.
"Dnes je ve výtvarném umění nejdůležitější ukázat lidi sobě navzájem," míní Šedá. Její projekty, do kterých zapojuje další osoby, jsou současně výzkumem nejbližšího okolí i snahou spojit běžný život a umění v jedno.
Paniččino všecko volně navazuje na předešlé projekty. Jeho autory jsou členové rodiny Šedých, hlavní postavou vlčák Ajda. "Nejdřív jsem se snažila udržet babičku při životě, a když zemřela a rodiče začali křísit pro změnu psa, který po babičce smutnil, byla to pro mě výzva, cítila jsem v tom logickou návaznost," vysvětluje Šedá.
A tak zaznamenala snahu rodiny simulovat psovi přítomnost zemřelé paničky přes zažité rituály. "Nechali jsme v bytě vše v původní stavu včetně peřin. Pouštíme Ajdě ráno rádio, od poledne do čtyř hodin zapínáme televizi, večer svítíme a ven chodí pes oknem," popisuje rodinný příběh zaznamenaný na video.
Inspirace pro tvorbu Šedé vychází tedy téměř vždy z autorčina osobního prostředí. Po rodině přišli na řadu sousedé. Její nejnovější projekt Furt dokola je snahou překonat uzavřenost mezi sousedy ve vesnici Líšnice, kde Šedá žije.
Furt dokola výtvarnice představí na Berlínském bienále 4. dubna, kam s ní pojede čtyřicet obyvatel Líšnice. Z kopií skutečných plotů vytvoří kruhové sousoší v otevřeném prostranství parku.
Zatímco velká část umělců si tiše maluje v ateliéru, Šedá má potřebu získávat pro své projekty ostatní lidi. "Často si připadám osaměle. Zdá se mi, že lidi se čím dál víc uzavírají do sebe, a tak se snažím tuhle situaci změnit," popisuje - lehce utopicky - Šedá.
O smysluplnosti svých pseudouměleckých projektů dokáže nenásilně přesvědčit nejen své okolí, ale také kurátory a výtvarné kritiky i v zahraničí. Svědčí o tom i její účast na mezinárodních přehlídkách.
A jaké jsou odezvy u nás? "Když v Česku žádám o grant a řeknu, že chci měsíc chodit do vesnice a přemlouvat lidi, aby dělali ve stejný den totéž, tak si všichni poklepou na čelo," říká výtvarnice.
