Orientuje se na lokální specifičnost současného středoa východoevropského výtvarného umění - i když velká část jeho představitelů by spíše použila neurčitějšího pojmu "vizuální" umění.
Organizátoři se tentokrát soustředili především na dvě oblasti: jednak na současnou malbu, jednak - v kontrastu vůči tomuto "tradičnímu" fenoménu - na sociálně a politicky angažované umění. Skutečná podoba bienále však nabízí návštěvníkovi v reprezentativním výběru mnohem širší spektrum.
Znepřehledňující slabinou bienále, ale současně i jeho silnou stránkou může být rozčlenění do velkého počtu jednotlivých sekcí (celkem jich je dvaadvacet), které se dle specifických náhledů svých kurátorů "snaží" naplnit avizovaný program bienále.
Vedle "kmenové" sekce Expanded Painting, která představuje stav a problematiku současné malby, zde najdeme sekci Der Prozess, zaměřenou na reflexi komunistické minulosti. Představuje díla umělců pracujících s tímto jevem z hlediska kolektivní paměti a sociální historie. Zajímavou pozici zaujímá sekce Glocal Outsiders shrnující dnešní české intermediálně orientované umění.
Můžeme tu sledovat výrazný nejen generační, ale i formální posun oproti obdobné sekci bienále předešlého. Jako sourozenec české sekce zde vystupuje sekce slovenská, v níž se projevuje větší zájem autorů o politickou problematiku. Tím se přibližuje některým dalším "národním" projektům, především rumunské sekci.
Zajímavé paralely s mladou českou tvorbou naopak můžeme nalézt v sekci maďarské. Odlišnou polohu ukazuje oddíl Baltic Mythologies, prezentující současnou specifickou podobu oné tradiční mytologické melancholie přítomné v kulturách pobaltských národů. Jinou možnost pohledu skýtá sekce pracující se srovnáním práce umělců z Kosova a Kaliningradu - dvou evropských oblastí nacházejících se ve výjimečné situaci.
Jako jakési zdůraznění kontinuity umění, ale i přímá konfrontace ukazující posuny a přehodnocování tvorby "otců zakladatelů" především z 60. a 70. let. jsou do programu bienále zahrnuty sekce spíše retrospektivního rázu. Přinášejí díla nejvýraznějších osobností českého, slovenského, maďarského či polského umění onoho období, vybraných s ohledem na aktuálnost jejich tvorby ve vztahu k současné umělecké situaci. Jako jistá měřítka kvality vůči okolí pak můžou působit solitérní prezentace hvězd současného uměleckého světa Mariny Abramovicové, Vanessy Beecroftové a Shirin Neshatové.
Už vzhledem k šíři celého Praguebiennale 3 zde není možné byť jen naznačit výběr vystavených děl a lze jen doporučit čtenářům jeho osobní návštěvu. Právě mediální prezentace se totiž ukázala jako největší slabina celé akce. Můžeme pouze litovat, že při procházení expozice potkáme více zahraničních turistů než českých návštěvníků. Vždyť takto široké menu současného umění se přímo nabízí jako možnost seznámit širší veřejnost s jinak v českém prostředí silně izolovanou uměleckou tvorbou.
Praguebiennale 3
Karlínské haly, Thámova 14, Praha, připravili Helena Kontova a Giancarlo Politi a kolektiv kurátorů. Výstava trvá do 16. září, plné vstupné 150, snížené 50 korun, www.praguebiennale.org
Hodnocení MF DNES: 80%
