Karel Teige (1900–1951) byl všestrannou osobností. Umění se věnoval jako teoretik, rovněž však tvořil nebo překládal z francouzštiny. Avantgardní směry propagoval zejména v architektuře. Aktuální výstava Plochy snů v pražské Galerii Smečky nabízí pohled na rozsáhlý soubor koláží vybraných ze sbírky Památníku národního písemnictví.
Unikátní a v tomto množství nikdy nepředstavená kolekce obsahuje celkem sto šest děl z let 1935–1951. Představuje různé metody tvorby a techniky zpracování média koláže.
Ojedinělý i v evropském měřítku
Karlu Teigemu se podobně jako celému českému surrealismu dostalo v posledních letech mimořádného zájmu. Ve svých dílech z poloviny dvacátých let minulého století vytvářel nejprve obrazové básně spíše typografického charakteru, v některých případech doplněné koláží nebo fotografií, a věnoval se také knižní grafice, která vycházela z konstruktivistických prvků.
Typografií se zabýval po celý život, upravil množství knih a příležitostných tiskovin, po grafické stránce pracoval také na řadě publikací svých kolegů pro tehdejší přední nakladatelství.
Až jeho pozdější práce dostaly podobu surrealistických koláží s využitím fotografií. Tvůrčí princip Teigeho koláží je více méně stejný – do jasně čitelného pozadí zabírajícího celou plochu koláže lepením zakomponuje figurální motiv, ženský akt, doplněný o tělesný či předmětný detail.
To, s čím přichází nově, je propojení funkcionalistické architektury se surrealistickou inspirací. Uplatňování moderní meziválečné fotografie tímto způsobem bylo u autorů koláží ojedinělé i v evropském měřítku.
Jako předlohy ke kolážím, prozrazujícím autorovu hlubokou obeznámenost se soudobým uměním i inspiraci tvorbou Maxe Ernsta nebo obrazovými motivy Reného Magritta, využíval Karel Teige hlubotiskové reprodukce fotografií a maleb řady významných avantgardních umělců, mimo jiné Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Karla Ludwiga, Andrého Kertésze, Mana Raye, Karla Blossfeldta, Alexandra Rodčenka, Jaroslava Rösslera nebo Jindřicha Štyrského.
Zaměřeno výhradně na ženské tělo
Často použil i malíře a sochaře předchozích uměleckých epoch. Nejednou se v jeho kolážích objevují i citace z filmů nebo třeba parafráze děl Salvadora Dalího.
Jak už bylo řečeno, Teige byl rovněž předním kritikem, publicistou a teoretikem. Výstava koláží je tedy doplněna také citacemi z jeho úvah o fotomontáži.
Koláže potom přímo vybízejí k interpretaci pomocí psychoanalýzy. Karel Teige v těch svých tematizoval výhradně ženské tělo, které mnohdy redukuje na neestetické torzo, s oblibou odděluje tělo a hlavu. Často užívanými motivy v jeho díle jsou zvětšené detaily – protéza, skleněné oko, ňadro. Není to však surrealisticky náhodné setkání absurdních předmětů, ale systematická práce se symboly podepřená Teigovým klasickým uměnovědným školením.
Výstava Plochy snů potrvá v Galerii Smečky do 31. ledna 2015. Otevřeno je od úterý do soboty a mimo státní svátky od 11 do 18.30 hodin.
