Karel Myslbek byl členem SVU Mánes; jeho generace vstoupila do veřejného života v roce 1900.
Tehdy mladý malíř podobně jako jeho vrstevníci prošel vlivem symbolismu a dekadence z okruhu Moderní revue. Na konci 90. let 19. století maloval Karel Myslbek společně s Milošem Jiránkem v krajině u Mělníka.
V roce 1905 se účastnil spolkové výstavy a poprvé se Kostýmní studií uvedl jako malíř lidské opuštěnosti a smutku.
Během doby barevnost jeho děl potemněla, v rukopise byly patrné silné tahy štětcem. V době cesty do Španělska ho ovlivnily Velázquezovy a Goyovy obrazy.
V Myslbekově tvorbě pak převládly sociální náměty či krajiny pražských periferií, v nichž zachycoval životní tragický pocit. To se také projevilo na jeho první samostatné výstavě v roce 1908, ale i v pozdějších dílech - například v obrazech Vystěhovalci, Chudobinec či Neštěstí.
Cítil s lidským utrpením, jež zobrazoval realisticky, monumentálně a se vší vážností (to se promítalo i do řady jeho grafik a kreseb). Ačkoliv byl ovlivněn dobovými tendencemi, jeho tvorba se v zásadě přikláněla k realismu 19. století.
Tragický osud, který byl častým námětem jeho obrazů, se 21. srpna 1915 naplnil, když Myslbek v Krakově spáchal sebevraždu.
