Karel Kryl: Solidarita (obal alba)
Dva disky zachycují koncert, kterým písničkář podpořil polské nezávislé odbory, jež o sedm let později stály u historických politických zvratů v celé střední a východní Evropě. Pro českého posluchače je dvojdisk zajímavý minimálně ze dvou důvodů. Zaprvé zachycuje koncert včetně průvodního slova i s občasnými zaškobrtnutími, je prostě nepřikrášlený a Kryl se na něm představuje ve skoro až netypicky příjemném a sympatickém světle.
Asi leckdo, kdo zažil jeho koncerty po návratu do vlasti v roce 1989, se nezbavil pocitu, že si písničkář svou nově nabytou slávu před tisícovými sály i volnými prostranstvími užívá skutečně plnými hrstmi (kdo by se mu také po letech půstu divil). V Mnichově v roce 1982 Kryl zpíval a hovořil jako před přáteli v obýváku.
A druhá zajímavost dvojalba jaksi vyplývá z kontextu koncertu: český písničkář zpívá v Německu pro polské disidenty. Krylovy písničky tak slyšíme kromě převládající a tradiční češtiny také v polštině (Ruka je most, Jeřabiny, Varhany v Olivě, Pasážová revolta, Lilie) a v němčině.
V té dokonce i písně, které napsal přímo německy a dosud na nosiči nevyšly (Die innerdeutsche Frage, Das Zwiegesprach). Byť nejsou mimořádné, zajímavý odstín jeho tvorby ukazují.
Koncert měl, na což poukazuje i v doprovodném textu editor Jan Šulc, vývoj od vážné první třetiny, postupem času začal Kryl program odlehčovat a skončil v humoristickém duchu. Co člověk, to jiný druh smyslu pro humor, hledat jeho univerzální podobu nejde.
A proto se ti, které krylovské "humorky", střílející si přímočaře z různých červených knížek a Vasilů, rozesmávají, nemohou divit, že pro jiného jsou tím nejzbytnějším z Krylova odkazu a opakovaný poslech alba už bude praktikovat s jejich vyloučením.
