Publikace o 800 stranách, nazvaná Karel Kryl: Rozhovory, doplňuje Krylovy pětisvazkové spisy, které vycházejí od roku 1997 v nakladatelství Torst.
V 60. letech, kdy stoupala jeho hvězda, Kryl nestihl dát moc rozhovorů. V roce 1969 zamířil do exilu, kde s ním mluvil například novinář Karel Hvížďala. "Po dvaceti letech je návrat nemožný. Dá se nanejvýš přijet. Chtěl bych přijet," řekl Kryl v roce 1988. Byla to prorocká slova.
Drtivá většina ze zhruba 140 rozhovorů vznikla po listopadu 1989. Tehdy Kryl, redaktor Rádia Svobodná Evropa, přicházel jako bard, jehož deska Bratříčku, zavírej vrátka ovlivnila myšlení české a slovenské společnosti. A podle rozhovorů lze sledovat Krylovu proměnu.
Z bojovníka za svobodu se stal kritik nových poměrů, s jehož názory je stále možné polemizovat. "Nejsem člověk, který by se bál horké půdy. Naopak ji vyhledávám," řekl.
Roztrpčení
Napříč rozhovory se line panoramatický obraz počátku 90. let, který Kryl vyostřuje svými názory. Přál si, aby zde rychle vznikl právní stát, na který byl zvyklý z Německa. Jeho sršatost se mu vracela třeba v narážkách, že se chová jako bolševik.
Krylovi se nelíbila privatizace. Myslel si, že země je vyprodávána pod cenou, nebyl spokojen s politiky, kteří teprve sbírali zkušenosti. Asi nebyl v Česku šťastný, cítil se odstrčený, možná nedoceněný.
Vadilo mu, že mu zde nikdo nenabídl domov. "Stále slyším: To se ti to kecá, když jsi přišel odtamtud," říkal hořce. V posledním z rozhovorů, jež obsahuje tato kniha, řekl: "Já se ještě nevrátil. Jezdím se sem zase učit bydlet. Jako jsem se učil v Německu, to však bylo snazší. V Česku si nemohu zvyknout na všechny nešvary – úplatky, známosti, nevraživost, bezohlednost, absenci práva."
Kryl byl mistrem postřehů i přirovnání. "Paříž je pětatřicetiletá štětka, zatímco Praha je děvka pětadvacetiletá, která dobře ví, co chce, a kdykoli vás zradí," srovnával. O Mnichově, kde žil, prohlásil: "Mnichov čili Mníšek je čtyřicetiletý šofér, se kterým se dobře pije, který brumlá a vrčí, ale nakonec sveze."
Když chtěl, odpovídal citáty, třeba od filozofa Friedricha Nietzscheho. "Stranou trhu a slávy kráčí vše vskutku velké," citoval v rozhovoru s tehdejším poslancem Pavlem Dostálem. Či si vzpomněl na římského historika Publia Cornelia Tacita: "Nejvíce zákonů je v nejzkaženějším státě."
Na Hrad nechtěl
Oč méně byl Kryl tázán na svou novou tvorbu, o to více musel odpovídat na otázky týkající se politiky. Když mu Pavel Dostál prozradil, že někteří lidé by si Kryla přáli jako prezidenta, písničkář odmítavě reagoval: "Ač malý, byl bych na Hradě moc vidět."
Pracoval na tom, aby se nestal symbolem: "Rád bych zboural pomník Karla Kryla, každý ví, co dělají s pomníky holubi."
Karel Kryl zemřel 3. března 1994 v Mnichově. Jeho desky se stále vracejí na trh. Knížka rozhovorů je možná nejlepším způsobem, jak připomenout názory tohoto slovního sršatce, bohatýra i věčného nespokojence.
