Karel Kachyňa zemřel v nedožitých osmdesáti letech v po delší nemoci v říčanské nemocnici. - více zde
"Odjakživa a bez výjimky, kdykoli já točím film, rodí se jeden průšvih za druhým," přiznal Kachyňa v rozhovoru pro MF DNES.
"Existují různé cesty k filmu. Některý snímek vznikne jen proto, že má nádhernou hudbu, jiný se inspiruje třeba obrazem. Krásné je, když se propojí obojí."
Jedním z Kachyňových mott byla touha vyprávět obrazem: "Vyznávám hlavně radu, kterou nám kdysi dal jeden moravský malíř. Učil nás: Zanechejte žvanírny, vyprávějte obrazem."
Bál se zbytečného filmu
"Vždycky mě zajímal vztah člověka a stroje, vidím v něm cosi zvláštního, tajemného. Sice vůbec technice nerozumím, ale omračuje mne - tedy pokud funguje. Nadšeně se učím novým postupům, ačkoliv jsem odchovaný tradičním materiálem s okénky o čtyřech perforačních dírkách. O těch alespoň s jistotu vím, že existují kvůli posunu filmového pásu, ne kvůli větrání," nechal se slyšet v jednom interview pro MF DNES.
"Když jsem točil filmy v sedmdesátých letech, možná někdy - možná určitě - ne že bych se podbízel, ale některé věci v dramaturgii tehdejších let jsem musel obětovat proto, abych daný film mohl vůbec natočit. Doufám, že jsem ale nikdy nenatočil a ani nenatočím film, který by byl zbytečný."
Karel Kachyňa se považoval za skeptika, přesto nechtěl, aby lidé po jeho snímcích cítili smutek: "Netoužím po tom, aby lidé na mých filmech plakali, i když jsem spíš skeptik a nevidím moc důvodů k optimismu. Miloš Forman mi vyprávěl, že ve Spojených tátech má filmař jen dvě možnosti: buď lidi rozesměje, nebo je rozpláče. Nic mezi tím. Jenže já mám naopak nejradši právě něco mezi tím."
 Karel Kachyňa |
 Karel Kachyňa |
 Karel Kachyňa |
