Kapitán Plant má mocný hlas

Kvílivý hlas Roberta Planta, jenž se promění tu v dunivý uragán a jindy v romantický vítr vanoucí od keltských pahorků, je naprosto nezaměnitelný. Vtiskne svůj styl jakékoli notě - a je tomu tak i na jeho nové sólové desce Dreamland. Bez Plantova vokálu si nelze představit drtivý bluesrock památné kapely Led Zeppelin, která se rozešla v roce 1980. Pak se stal jeho hlas poznávací značkou šesti sólových alb včetně předchozího titulu Fate Of Nations, který zpěvák představil v začátkem devadesátých let Praze.

V tandemu se zeppelinovským exkolegou, kytaristou Jimmy Pagem, se sice ještě pokusil o návrat na deskách No Quarter a Walking Into Clarksdale, ale pak se oba vrátili ke svým vlastním projektům.

Pokud se zpěvák Plant rozhodne pro písně, které před ním složili nebo zpívali jiní interpreti, sotva lze vznášet námitky o nepůvodnosti či nedostatku repertoáru; přezpívá je totiž po svém. Novinkové album se takzvanými coververzemi přímo hemží. Tam zřejmě hledá svůj hudební Dreamland - Zemi snů, ve které je mu dobře a k níž na obalu míří flotila námořních plachetnic.

Však si také Plantova fantazie se známými melodiemi občas pěkně pohrála. Dylanovu píseň One More Cup Of Coffee, kterou u nás převzal a s českým textem nazpíval Robert Křesťan, získala v téhle Zemi snů orientální přídech. Zdařilejší je ovšem Song Of The Siren z dílny zemřelého písničkáře Tima Buckleyho, jejž Plant romanticky zjemnil. A píseň Hey Joe, již proslavil Jimmy Hendrix, je jakási oslava kytarového rocku.

DREAMLAND Robert Plant
1	Funny In My Mind (I Believe I´m Fixin´ To Die)
2	Morning Dew
3	One More Cup Of Coffee
4	Last Time I Saw Her
5	Song To The Siren
6	Win My Train Fare Home (If I Ever Get Lucky)
7	Darkness, Darkness
8	Red Dress
9	Hey Joe
10	Skip´s Song

Dreamland připomíná tolkienovskou Středozem - v úctě k tradici i ve snaze dávat starým věcem nové podněty. Plant se při té výpravě opřel o kapelu Strange Sensation, která je symbiózou různorodých muzikantů. Kytarista Porl Thompson hrával v depresivně romantické kapele The Cure, klávesista a aranžér John Baggot působil v britské soulové sestavě Portishead, bubeník Clive Deamer spolupracoval s legendárním kytaristou Jeffem Beckem. Plantův hlavní kytarista Justin Adams zase vnáší do hry prvky world music, kterou kdysi Plant rouboval s pádným rockem.

I na ten se v Plantově Zemi snů dostalo: ve skladbách Darkness Darkness či Red Dress, i když ne v extrémně vypjatém a těžkotonážním balení. Okovů Led Zeppelin se Plant nikdy nezbaví, ovšem vůbec se netváří, že by ho nějak tížily. Ve skladbě Win My Train Fare Home (If I Ever Get Lucky) se pak Plant a jeho muži hrdě hlásí k dřevnímu blues Roberta Johnsona či Johna Lee Hookera.

Vodítkem i svorníkem alba přitom všem pořád zůstává Plantův hlas, stále emotivní, žádoucí a zajímavý, jímž se čtyřiapadesátiletý zpěvák řadí vedle svých dávných vzorů - bluesových klasiků.

Robert Plant - Dreamland. Fotografie z obalu CD.

Robert Plant - Dreamland. Fotografie z obalu CD.

Robert Plant - Dreamland. Obal CD.