Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Česká televize mě vyhodila, ale jako oběť se necítím, říká Zlatušková

  10:06aktualizováno  10:06
Producentka Kamila Zlatušková, která odchází z České televize, říká: „Rodinu mám v Brně, ale na práci proděkanky FAMU se těším.“

Dokumentaristka Kamila Zlatušková | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Když Česká televize oznámila, že po pěti letech neprodlouží smlouvu s šéfproducentkou Kamilou Zlatuškovou, vyvolalo to pozdvižení ve filmařské branži. Její brněnská tvůrčí skupina dokumentů a nových formátů dostávala na obrazovky filmy a seriály, které měly ohlas a sbíraly ocenění. V posledním roce diváci diskutovali hlavně o seriálech Třída 8. A a Zlatá mládež. „Sledovanost dokumentů a zásadních společenských témat jde dolů. Čím je situace ve společnosti horší, tím míň mají lidé asi chuť řešit večer u televize to, co řeší v běžném životě,“ říká Zlatušková.

Ačkoliv na vaši podporu podepsala otevřený dopis pro ČT skoro tisícovka lidí, mezi nimi i umělci a lidé z vysokých škol, vy sama spíš vypadáte, že se vám odchodem ulevilo.
Posledních několik měsíců bylo pro mě velmi frustrujících, protože se mi nedařilo prosazovat věci, o kterých jsem byla přesvědčená, že mají smysl. Nabývala jsem čím dál většího dojmu, že je to nějaká moje neschopnost komunikovat rázně, nebo naopak diplomaticky si svoje projekty obhájit. A když jsem se dozvěděla, že mi nebude smlouva prodloužená a že jako producentka končím, pochopila jsem, že to byla spíš cesta k tomu, abych z televize odešla. Zároveň však samozřejmě toto manažerské rozhodnutí vedení televize respektuji a necítím se jako oběť.

Kamila Zlatušková

Kamila Zlatušková (35) vystudovala scenáristiku a dramaturgii na JAMU v Brně, absolvovala žurnalistiku na Masarykově univerzitě a získala roční stipendium v USA. Je autorkou a režisérkou seriálu o segregované romské třídě na základní škole Ptáčata. Jako producentka je podepsaná například pod dokumentem K oblakům vzhlížíme, projektem Tečka páteční noci nebo seriály Třída 8.A či Zlatá mládež. Je vdaná, má dvě děti.

Dokumentaristka Kamila Zlatušková

Vedení ČT naznačovalo, že vám smlouvu neprodloužili kvůli blíže nespecifikovaným osobním problémům.
Za to už se mi ředitel vývoje Jan Maxa omluvil, že byl v té chvíli rozčilený a plácl důvod, který nebyl relevantní. Pokud se moje situace týkala osobních věcí, tak toho, že jsem si párkrát postěžovala, že jsem unavená, protože mám dvě malé děti, a že neustále narážím hlavou na zeď. Moje frustrace pramenila z toho, že se mi v práci nedaří, doplácí na to trochu i rodina, a potřebuju vědět, proč se to vlastně děje. Tu odpověď jsem dostala.

Byl vám tedy řečený konkrétní důvod odchodu?
Špatná komunikace. Podotýkám, že producentské hodnocení bylo vždy dobré a měla jsem za sebou velmi úspěšný půlrok. Ale projekty, se kterými jsem chodila na programovou radu, nebyly schvalovány. Kromě jedné věci, a to je premiéra naší tvůrčí skupiny na Déčku. Pro dětskou stanici připravujeme od dubna pořad Pirátské vysílání – to bude taková moje rozlučka.

To znamená, že odcházíte dřív než v prosinci, kdy vám končí smlouva?
Odcházím na konci června. Živím rodinu, splácím hypotéku a manžel je na rodičovské, chci nastoupit co nejdříve k jinému zaměstnavateli.

Dostala jste prý hodně nabídek. Takže už jste se asi rozhodla.
S největší pravděpodobností přijmu tu od nového děkana FAMU Zdeňka Holého, který chce, abych dělala proděkanku pro mezinárodní vztahy, ale abych u toho byla zároveň i aktivní tvůrce. Jdu do školy, která je hodnocená jako pátá nejlepší filmová škola na světě, pracuje tu spousta osobností českého filmu, kterých si vážím. Navíc budu moct točit. I když to bude pro mě logisticky složité, protože rodinu mám v Brně, těším se.

Takže jste ani neuvažovala o nabídce ČT, že byste zůstala jako řadová dramaturgyně?
Poprvé jsem z ČT odcházela v roce 2009, tehdy jsem jako řadová dramaturgyně několik let působila. Je to sice práce radostná, ale pro člověka jako já, který potřebuje prosazovat vize, to není ono. Odešla jsem ještě za generálního ředitele Jiřího Janečka, kdy byla televize v totálním chaosu. Potom nastoupil Petr Dvořák, situace se hodně změnila a nastoupilo také mnoho skvělých lidí, třeba producent Čestmír Kopecký. První tři roky byly neuvěřitelné, hodně jsem se naučila. Zároveň jsem mohla pracovat v týmu, který jsem si vybrala, to se málokdy stane, a i lidsky to pro mě bylo skvělé. Právě lidé z mého týmu jako Dušan Mulíček, Richard Komárek nebo Karolína Zalabáková mě přesvědčili, abych se do ČT vrátila jako šéfka tvůrčí skupiny.

Co se tedy v České televizi za poslední roky změnilo?
Jak se mění společenská situace, začalo přituhovat. Ostřelování ČT je mnohem drsnější a koneckonců i pan prezident se nechává často slýchat, jak je mu ČT trnem v oku. První výspou nárazů je zpravodajství, ale má to i poměrně devastační vliv na prostředí v televizi jako takové. Panuje tam nervozita a přes boje, které se vedou, se ztrácí trochu i nadhled. Navíc systém volby mediálních rad u nás není vůbec ideální. Rada ČT je volená Poslaneckou sněmovnou, a to je problém. Teď se schvaluje zákon, který může televizi fatálně poškodit. Chtěla bych, aby někteří politici nechali ČT být. Přijde mi nehorázné, jak velkou měrou se politická scéna snaží do ní vlamovat. Televize by měla být samostatný sebevědomý element, který je hrdý na lidi, kteří v ní pracují, i když jsou různorodí. Pud sebezáchovy u lidí na konkrétních postech by neměl být na úkor obsahu pořadů. Protože budoucnost ČT je obsah a lidé, kteří za něj budou bojovat.

Ukázka ze seriálu Zlatá mládež:

Pokud mluvíte o tlaku politiků, je to vlastně paradox. Váš otec Jiří Zlatuška je poslancem za hnutí ANO.
Protože jsem v jiné branži, spousta lidí doteď netuší, že můj otec je předsedou vzdělávacího výboru Poslanecké sněmovny. Navíc do ANO vstoupil, když už jsem byla v ČT asi dva roky jako producentka. Takže ti, kteří znají souvislosti, vědí, že tam žádný jeho vliv být nemohl.

Nicméně byl také dlouholetým rektorem Masarykovy univerzity.
To mi tehdy komplikovalo život mnohem víc a je to důvod, proč dělám to, co dělám. Můj dědeček byl klasický filolog, takže jsem původně chtěla studovat latinu, řečtinu a filmovou vědu. Ale protože byl otec rektorem Masarykovy univerzity, bylo mi trapné se tam hlásit. Říkala jsem si, že když se dostanu, tak všichni budou říkat, že je to protekce, a když se nedostanu, že jsem blbá. Šla jsem tedy na JAMU, kde je obor televizní a rozhlasová scenáristika a dramaturgie, který vedl tehdy profesor Antonín Přidal. Přijímačky dopadly výborně, nikdo nemohl tvrdit, že mě tam někdo přešoupl přes čáru.

Po roce jsem se ale stejně přihlásila na Fakultu sociálních studií, na žurnalistiku, protože jsem měla pocit, že mi chybí teorie a odbornost. Od začátku jsem však cítila, že nechci být ve stínu svého táty. Jsme oba principiální lidé a tyhle věci vůbec nemícháme. Bavíme se spolu, ale právě proto můžu říct, že i kdyby ho někdo o něco žádal, řekne, že se jako politik nemůže scházet s lidmi z televize.

Hrdinové cyklu Zlatá mládež
Zlata mládež zleva Jiří Kocman, Cao Hoang Yen, Renato Salerno, Nicoleta Vojkůvková a Michal Staněk
Hrdinové cyklu Zlatá mládež v Chanově

Největší diskuse vyvolaly v posledním roce dva seriály, které vaše skupina produkovala. Třída 8. A o romských teenagerech a Zlatá mládež, sonda do života rozmazlených mladých lidí. Proti seriálu o Romech velmi protestovaly i některé neziskovky, které s nimi pracují.
Neziskovek, které pracují s Romy, je 360. Otevřený dopis ČT podepsalo osm, z toho čtyři mi pak napsaly, že špatně pochopily kontext a že je jim líto, že dopis působil nakonec kontraproduktivně. Spousta lidí mi naopak říkala, že díky seriálu se příběhy dětí individualizovaly, že to najednou není banda budoucích narkomanů, prostitutek a kriminálníků.

V mnoha diskusích lidé namítali, že seriál podporuje jen další stereotypizaci romských dětí a utvrzuje pohled majority na ně. Přitom vy máte v romské komunitě velmi dobré kontakty, a dokonce se léta staráte o romskou dívku Janičku.
Stojím si za tím, že naopak v seriálu bylo vidět, že i ti největší sígři mají svoje sny, přání a motivace. Spousta lidí vybavených aspoň elementární empatií pochopila, že situace na segregované romské škole není až tak rozdílná oproti jiným v rámci sociální skupiny. Bavíme se o školách, kde je to stejné a není tam většina Romů. Být chudý je strašné a nemít možnosti přístupu ke vzdělání je ještě horší. Ale kdo v tom chtěl vidět svůj stereotyp, ten ho v tom viděl a s tím já nic dělat nemůžu.

Z dokumentu K oblakům vzhlížíme:

Zlatá mládež naopak byla kritizovaná kvůli povrchnosti a bulvárnosti.
Vzali jsme skupinu antihrdinů, kteří jsou od první chvíle dost nesympatičtí, a zasadili jsme je do prostředí, které je sympatické ještě méně. Třeba na díl o Chanově nám přišly divácké reakce „nejsem žádný sluníčkář, ale zlatí cigáni“.

Tenhle typ pořadů považuji za jeden ze způsobů, jak komunikovat s šedou frustrovanou většinou společnosti. Cílová skupina Zlaté mládeže nebyli čtyřicátníci a padesátníci. Mířili jsme na mladé. Nechci, aby seděli u televize od rána do večera.

Fotogalerie

Ale aby věděli, že televize na ně myslí, že to není jen záležitost jejich rodičů. Což myslím Zlatá mládež splnila do puntíku. Byl to pořad pro ty, kdo jsou schopni přijmout, že má jiný formát, než na jaký jsou zvyklí. Mladší generace už tyto formáty zná ze zahraničí. Je na ně zvyklá a nepřijde jí na tom nic bulvárního.

Nehledě na to, že zahraniční televize veřejné služby tyto formáty dělají i brutálněji. Ve Zlaté mládeži musí diváci překonat stereotypy vůči prostředím, v nichž se hrdinové seriálu pohybují, ale v posledním díle musí překonat i svoje předsudky vůči lidem, kteří jim byli na začátku nesympatičtí. Protože vztahy se během seriálu vyvíjejí.

Běžný televizní divák vás však spíš než jako producentku mohl znát ze seriálu Čtyři v tom, kde kamera sledovala vaše těhotenství a první měsíce po narození staršího syna. I když jste zvyklá stát za kamerou, najednou jste stála před ní. Jaká to byla zkušenost?
Byla pro mě důležitá. Chtěli jsme s manželem ukázat, že je možné, aby byl na rodičovské dovolené muž, to byla hlavní motivace, proč jsem do toho šla. A taky už vím, co se děje, když se ta věc odvysílá, mohla jsem připravovat lidi z našich pořadů na to, co se stane, až to v televizi poběží. Že pro spoustu lidí budou jen postavou z nějakého seriálu a naloží jim v internetových diskusích. Že je dobré tyhle věci odfiltrovat a diskuse si přečíst později. Třeba já jsem byla pro diváky krkavčí matka, kdežto můj muž hrdina.

A dalším důvodem, proč jsem na natáčení kývla, bylo, že mi role matky z televize pomůže i uvnitř ČT vybudovat lepší zázemí pro matky s dětmi. Snad už je to na dobré cestě. V brněnském studiu by se mohlo podařit vybudovat pilotní dětskou skupinu. Doufám, že když už nic, tak ten dětský koutek po mně aspoň pojmenují... Aby v té televizi po mně zbylo něco opravdu užitečného, protože o pořadech se to vždycky říct nedá.

Ukázka ze seriálu Třída 8.A:







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.