Cesta Pražským kruhem volně navazuje na autorův titul Čekání na Golema, do kterého v upravené podobě shrnul svoje tematické průvodce kulturní Prahou, které otiskoval ve svém domovském časopise Reflex. I Hrubého nová kniha má základ v jeho článcích, v ucelené podobě knihy je ale kvalitním pojednáním o zcela specifické komunitě, bez jejíž existence si starou Prahu nelze představit.
Kniha sestává ze čtyř částí. První tři tvoří eseje na téma existence Pražského kruhu, jeho vymezení a - za pomoci hojných citací z dobového tisku i literárních děl a v neposlední řadě samozřejmě obrazové výbavy - historie, dále portrét jednoho z nejslavnějších (alespoň částečně) pražských Němců Gustava Meyrinka a nakonec stať, která ze zaměření knihy přece jen poněkud vybočuje, totiž "investigativní" putování po stopách Kafkova Zámku.
Co byl Pražský kruh
|
V polovině 60. let 20. století použil poprvé Max Brod termín Pražský kruh. Označil tak společenství německy píšících autorů žijících před druhou světovou válkou v Praze. Termín rychle zdomácněl - jako vždy, když se konečně a s jistou úlevou najdou slova pro něco, co mnozí instinktivně cítí, o čem svedou hodiny rozmlouvat, ale co nedovedou jednoduše a krátce pojmenovat, Pražský kruh tak začal existovat čtvrtstoletí po svém faktickém zániku.Čtvrtá, ve skutečnosti co do rozsahu i přínosnosti dominantní část je pak samotný "průvodce", v němž Hrubý provádí čtenáře jednotlivými pražskými ulicemi a zastavuje se u významných domů, které jsou s historií pražských Němců a Židů spojeny.
Prochází logicky nejprve "kafkovské" Staré Město, které je s touto komunitou spojeno nejvíce (podle něj můžeme například "stopovat" Franze Kafku po celý jeho krátký život, ale také se podívat za dalšími dnes světově proslulými osobnostmi typu Maxe Broda, Franze Werfela (na snímku), Gustava Mahlera či Egona Ervína Kische. Kdybychom měli štěstí, zřejmě na všechny bychom mohli najednou narazit pokud ne v některé z kaváren, tak zcela jistě v nejproslulejším staropražském nevěstinci U Goldschmiedů v Kamzíkově ulici.
Následují další čtvrti: levý břeh Vltavy s Hradčany, Malou Stranou a Smíchovem, dále Nové Město se středobodem tehdejšího pražsko-německo-židovského kulturního dění v kavárně Arco v Dlážděné ulici, v jejímž sklepení prý známý mystik a hlavně autor nejslavnějšího pražského románu Golem Gustav Meyrink vyvolával duchy. "Dnes zbyl z její slávy jen ubohý zlomek, zmenšená, ponížená barem, personálem, vším, co je uvnitř, a snad i hosty," píše po právu nostalgicky Dan Hrubý.
Z hlediska toho, co se dělo v centru, jsou další popisované čtvrti (Žižkov, Dejvice, Holešovice atd.) v kontextu tématu skutečně jen periferiemi, o to je ale zajímavější i zde nalézat stopy oněch mimořádně zajímavých osobností. Osobností, z nichž velkou část nevybíravě semlely drastické události 20. století a ke kterým se mnohdy ani "česká Praha" nezachovala zdaleka tak, jak by si za svou lásku k ní zasloužili oni. Hrubého kniha je v tomto smyslu alespoň malou splátkou.
Dan Hrubý: Cesta Pražským kruhem
vyd. Nakladatelství XYZ, 240 stran
