Střet dvou rozdílných postav, muže a ženy, kritika umění a volnomyšlenkářky, muže z města a ženy z kempu, Lubora Šplíchala a Vilmy Cibulkové.
Hra Kalifornská mlha od současného amerického autora Stephena Sachse měla v pražském Divadle v Řeznické premiéru jen těsně před vyhlášením cen Thálie. Jednu získala i Vilma Cibulková za titulní úlohu ve hře Leni, již herečka ztvárnila pro stejnou scénu. Přestože v Leni hraje více herců, stojí hra především na slovních přestřelkách mezi Cibulkovou a Ondřejem Kavanem, takže srovnání obou kusů se přímo nabízí.
A docela i sedí, alespoň ve vztahu k ženské postavě. V novém představení hraje Cibulková barmanku Maude. Stejně jako se její Leni Riefenstahlová obhajuje před publikem, obhajuje se Maude před sebou samou a před svým životem. Cibulková zde ztvárnila opuštěnou ženu, naoko rvavou a drsnou, uvnitř však zraněnou a upínající se k poslední naději.
Tou se jí stal údajný zapomenutý obraz mistra akční malby Jacksona Pollocka, který koupila za tři dolary na bleším trhu. Maude v něm vidí originál a rozhodne se ho nechat ověřit u kapacity oboru, experta Lionela, bývalého ředitele Metropolitního muzea. Lubor Šplíchal představuje alespoň na první pohled přesný opak Maud. Je neústupný, sebejistý, spořádaný a hlavně silně upjatý. „Ten váš osobitý slovník...“ hodnotí Lionel ženinu mluvu. „... je kanál,“ doplní bez váhání Maude nad další sklenkou tequily.
Představení, které nad Pollockovým plátnem otevírá i téma nezdolné víry jako smyslu života, prakticky celé sestává z konfliktu těch dvou. Lionel vpadne do Maudina hipísáckého obydlí plného veteše hned v prvních minutách a odejde z něj až před koncem. Snad kromě atmosférického úplného závěru tak kus zůstává celou dobu v jedné rovině. Postavy sice prodělávají jakýsi odklon od svých původních charakterů, ve výsledku však zůstávají stejné.
Kalifornská mlhaDivadlo v Řeznické premiéra 26. března 2015 režie: Vilma Cibulková, Yvetta Srbová hrají: Vilma Cibulková, Lubor Šplíchal |
To, co nemůže Kalifornská mlha nabídnout po dějové a konverzační stránce, tak musí dohánět oba herci na place. A dělají to úspěšně. Cibulková se do své postavy opět důsledně vžívá, Šplíchal je jí vhodně decentním spoluhráčem.
Vzniklo tak obstojné představení se silnými hereckými výkony. Divákům však poslouží pouze jako výplň volného večera, hned druhý den se kalifornské mlhy rozplynou. To je v Řeznické po výborných, podobně stavěných kusech Leni či Červená přeci jen trochu málo.
