V hlavních rolích inscenace, která bude mít premiéru v pátek, se představí Jiří Dvořák, Pavel Batěk, Jana Stryková či Daniela Kolářová. "Zámek je neuvěřitelný labyrint," říká o předloze režisérka. Adaptace Kafkovy předlohy podle ní bude připomínat jevištní komiks.
Kafkův Zámek není text, který by se na divadle objevoval příliš často. Proč jste sáhla zrovna po něm?
Důvodů bylo několik. Ten první čistě osobní: Zámek mě vždy fascinoval svou tajemností, mnohoznačností, svébytným světem mezi snem a skutečností i tím, jak v něm každý nachází něco jiného. Je to prostě moje oblíbená knížka z dob dospívání, která mi otevřela cestu k úplně jinému vnímání světa.
A ten méně osobní důvod?
Ten byl dramaturgický. Kafka je naprosto nadčasový autor, v němž si každá generace najde své téma – a může být z úplně jiného soudku než pro ty předešlé. Za komunismu byl výklad jednoznačný, boj jedince s mocí, která mu zabraňuje v seberealizaci, jednoznačné zlo je moc, diktatura a dobro jedinec, který se s ní chce poprat.
A jak čtete Kafku dvacet let po pádu komunistické diktatury?
Zaujalo nás téma individualismu, seberealizace, vlastně příběh hrdiny K. a jeho ega, touhy se prosadit v cizím prostředí. Náš K. je ambiciózní a vlastně dost sebestředný člověk, který v touze dosáhnout cíle jde tak trochu přes mrtvoly. V tom vidíme zcela aktuální téma dneška – vidíme, stejně jako on, svět velice úzkou "ich" optikou, nevnímáme kontext, v němž žijeme, ani potřeby blízkých. Přehnaně ambiciózní člověk nikdy nemůže dosáhnout štěstí, není schopen pokory ani odstupu od sebe sama. V tom je K. naprosto exemplární příklad. Druhé téma, které s tím souvisí, je rozpad iluzí. Iluzí o světě a hlavně o sobě samém. Kafka s tímto tématem důsledně pracuje. Nejenže se K. po celou dobu snaží neúspěšně dostat ke Klammovi, což je zcela evidentní slovní hříčka, ale je neustále maten lidmi a situacemi kolem sebe. Jako by měl skrze sérii deziluzí dospět k poznání o světě a hlavně o sobě samém. To, že rádi podléháme iluzím, protože je to pohodlné, není jen současné, ale zřejmě věčné téma.
Jak jste převedli román na jeviště?
Vycházíme z rozhlasové adaptace Jana Vedrala, kterou jsme přizpůsobili jevišti a lehce obohatili o pár pro nás důležitých motivů. Nejde o komplexní přenos románu na jeviště, dramatizace je skutečně velmi minimalistická, zůstalo v ní jen to podstatné, kostra příběhu. Zároveň však působí jako jakýsi archetypální sen nebo bizarní pohádka o cestě za poznáním. Na začátku je ambice poznat chod světa, na konci jen poznání sebe sama a svých mantinelů. Výsledkem bude možná až jakýsi jevištní komiks, nebo spíš, doufám, něco jako jevištní grafická novela. Zámek je neuvěřitelný labyrint.
Zeměměřič mezi zámkem a vesnicí
|
Kafkův Zámek patří k pilířům evropské literatury dvacátého století. Tajemný a absurdní příběh se odehrává ve vesnici pod zámkem, kam přijíždí zeměměřič K., jenž se snaží získat od místní vrchnosti povolení k práci a k tomu, aby se ve vsi mohl usadit. Komplikace s úřady a místní byrokratickou mašinerií jsou však neřešitelné a každý další pokus končí nezdarem. K. se tedy pokusí dostat na zámek přes vztahy s místními osobami, s hostinským, poslem, výčepní, stále neúspěšně. Mezi vesnicí a zámkem je K. ztracen, nepatří tam ani tam, nemůže se zabydlet ve vsi, protože směřuje na zámek, tam se však nedokáže dostat bez příslušných povolení, a než si je opatří, musí žít ve vesnici. Přestože Kafka Zámek, stejně jako své další dva romány, nedokončil, podle jeho přítele Maxe Broda konec příběhu znal: povolení usadit se a začít pracovat pro zámek přijde ve chvíli, kdy K., vyčerpaný nekonečným bezvýchodným bojem s byrokracií, leží na smrtelné posteli. Kafka napsal Zámek v roce 1922, v době, kdy byl penzionován kvůli své nemoci. Fakt, že Zámek nedokončil, svádí k řadě možných interpretací a k nekonečnému výkladu díla, o němž Herman Hesse prohlásil, že je Kafkovým nejkrásnějším a nejtajemnějším dílem. Filozofické interpretace si všímaly toho, že čím usilovněji se K. snaží k zámku dostat, tím víc se mu zámek vzdaluje, respektive tím intenzivněji si uvědomuje, jak je jeho snaha marná. Pocit vykořeněného cizince uprostřed uzavřeného, až nepřátelského prostředí zase rozebírali sociologové i psychologové. Scenárista Jan Vedral, který Zámek před čtyřmi lety upravil pro rozhlas, si všímá i komické roviny románu, vzpomíná na Kafkův vizionářský smích a ptá se: "Potřebujeme ještě i po dvou totalitách Kafkův německo-židovský smích překládat?"
