Gatarik, český sochař žijící v německém Norimberku, není první, kdo se s Kafkovou Proměnou komiksově popasoval. Před pěti lety tu vyšla adaptace amerického kreslíře Petera Kupera. Byla jiná. Rozsahem menší, znatelně efektnější, scény měly takřka filmovou dynamiku.
Už druhý komiks
Kuper svůj komiks prokládal textovými pasážemi z Kafky, jednoduché, ostré linky umocňovaly mašinerii denních úkolů a očekávání, které nebohého Řehoře vnitřně rozdrtí.
Gatarikovo pojetí je surreálnější a obludnější, i když i on má smysl pro humor. Lidé v jeho obrázcích nicméně jako lidé moc nevypadají, rysy mají neforemné, podivné, občas připomenou shnilou zeleninu.
Potvory hmyzí, nebo lidské?
Gatarik tak zdůrazňuje, že Řehoř byl pro rodinu i zaměstnavatele užitečný, je dokud pracoval a vydělával. Jakmile nemůže, stává se břemenem, obtížným hmyzem. Ale není stejně "hmyzí" i jeho okolí? Když umře, otec místo smutku láskyplně hladí kočku Maculdu. To je jeden z drobných autorských žertíků. Vlastně jedinou výjimkou v tom společenství lidských potvor je Řehoř před proměnou, nápadně se totiž podobá autorovi předlohy, vyhublému Franzi Kafkovi.
Gatarikův komiks je až na pár stránek černobílý. Barevné obrazy však nejsou o moc veselejší. V závěrečné scéně jede spokojená, osvobozená rodinka tramvají na výlet. Nedaleko tlačí paní postiženého kluka na vozíku a po zdi leze zelený brouk. Další Řehoř?
