K čemu je soutěž o Cenu Jaromíra Funkeho?

Vznikla nová cena pro fotografy do 35 let české národnosti nebo žijící v České republice. Pojmenována je podle významného fotografa a teoretika Jaromíra Funkeho. Bude se udělovat jednou za dva roky.

K jejímu organizování se spojily časopis Ateliér, Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě a Pražský dům fotografie.

Právě v prostorách Pražského domu fotografie je nyní představena kolekce finalistů prvního ročníku. Jejich sestava vznikla hlasováním odborníků; bylo jich osloveno sto, odpovědí přišlo šestapadesát.

Přesvědčivě zvítězila ostravská Dita Pepe (1973), která od Funkeho dcery Miloslavy Rupešové převezme jednu originální fotografii tohoto tvůrce a nakladatelství KANT vydá Ditě Pepe monografii.

Organizátoři podniku míní, že  "široká škála odborníků a jejich hlasy mohou vypovídat o hodnocení současné fotografické tvorby mladých autorů v mnoha směrech relevantněji než názor několikačlenné poroty".

Skutečně jen mohou, neboť takovéhle hlasování sotva přinese moment překvapení, nějaký diskutabilní, vysloveně kontroverzní výrok. Jenže právě taková rozhodnutí činí umělecká klání napínavými a zdravě riskantními. Buď se verdikt, jenž v okamžiku vyslovení působí třeba až nehorázně, může v budoucnu projevit jako úplný úlet, anebo jako předjímavý vhled. Ta nezaručenost je krásná!

Cena Jaromíra Funkeho má naproti tomu všechny předpoklady být stvrzováním momentálně převládajících tendencí v mladé české fotografii a příspěvkem k upevnění pozice konkrétních autorů. Viz sestava vystavujících finalistů: převládá barevná výtvarná fotografie buď s konceptuálními, nebo s paradokumentárními prvky.

Když obejdete několik výstav současné mladé tuzemské fotografie, zjistíte, že v Pražském domě fotografie vystavují příkladný vzorek této produkce. Ostatně o Ditě Pepe toho bylo v posledních letech napsáno dost; její autoportréty, v nichž se perfektně stylizuje do různých žen a prostředí, došly mnoha časopiseckých publikací. Totéž platí o druhém v pořadí, Jiřím Křenkovi.

Nadto snahou o vtažení "škály odborníků" naráží Funkeho cena na typický zdejší problém: každý z hlasujících expertů se automaticky dostává do střetu zájmů, když o této akci bude chtít psát a hodnotit ji, poněvadž jeho názor chtě nechtě stojí na pozadí osobního tipování, jímž se soutěže zúčastnil.

Tyto řádky nechtějí být "smáznutím" Funkeho ceny v samém jejím počátku, nýbrž poukázáním na relativnost takto objektivisticky postavené soutěže a korekcí iluzí, které jsou patrné na straně organizátorů. Kredit a smysl tohoto klání bude totiž z podstaty jeho zadání především marketingový, bude oceňovat autory v oboru již víceméně etablované.

Funkeho cena tak může dojít významu především tehdy, bude-li schopna "vyvést" laureáty mimo fotografický svět, umožní-li dát o nich vědět i širší veřejnosti.

,