Peruánský tenor Juan Diego Flórez se opět představí v Praze.

Peruánský tenor Juan Diego Flórez se opět představí v Praze. | foto: ČTK

Beru si příklad z Pavarottiho, působil přirozeně, říká peruánský tenor

  • 0
Pouze s klavírem vystoupí ve čtvrtek večer peruánský tenorista Juan Diego Flórez v pražském Obecním domě. Svůj talent předvede ve slavných i málo známých písních a áriích italských, francouzských a španělských mistrů.

Luciano Pavarotti ho kdysi označil za jeden z největších tenorových talentů mladé generace. Svou virtuozitou, bezvadnými vysokými tóny, ale i smyslem pro humor už několikrát oslnil diváky přímých přenosů z Metropolitní opery. Před třemi lety exceloval i na Pražském jaru. Peruánský tenorista Juan Diego Flórez se nyní vrátil do Prahy. Tentokrát pouze s klavíristou a s úplně jinak pojatým programem. Po příjezdu poskytl iDNES.cz rozhovor.

Jak vlastně vznikl komorní recitál kombinující italské baroko, francouzskou operu i operetu devatenáctého století a nadto ještě španělské zarzuely?
Už jsem dělal spoustu koncertů s orchestrem a chtěl jsem přijít zase s něčím novým. Člověk se nemůže pořád opakovat, prostě zatouží změnit repertoár. Je to mix různých stylů, v nichž se snažím objevit něco zajímavého. Třeba árie z opery Il crociato di Egitto od Giacoma Meyerbeera. Ten žil v době Rossiniho a třebaže už myslel dál, k romantismu, tahle árie je hodně spektakulární, v Rossiniho stylu.

V programu také posuzujete krásu bohyní coby Paris z Offenbachovy operety Krásná Helena. Neláká vás tento žánr?
Klidně bych si operetu zazpíval i na jevišti. Proč ne? Bylo by to zase něco jiného. Každopádně každý rok chci přidat do repertoáru jeden nový titul. Zatím to jsou ovšem opery. Letos jsem začal zpívat Bizetovy Lovce perel, příští rok to bude Rossiniho Vilém Tell a další rok Donizettiho Lucrezia Borgia.

Juan Diego Flórez v titulní roli Rossiniho opery Hrabě Ory

Je těžší zpívat s klavírem, nebo s orchestrem?
Recitál s klavírním doprovodem je možná ještě náročnější než opera. Zpíváte totiž dlouho a jste sám, jen s publikem. Musíte zvládnout různé styly a celé je to velmi intimní.

Vaše vysoké tóny jsou pověstné. Měl jste je od přírody, nebo jste je musel v sobě teprve najít?
Ano, měl jsem je, ale ne tak dobré, prostě jsem je nějak vytáhl. Člověk se musí všechno učit a vypilovávat. Takže i moje vysoké tóny se teprve postupně musely zdokonalovat.

Jaký nejvyšší tón jste vlastně schopen zazpívat?
Bez problémů vysoké D. Výš to také jde, ale už ne tak snadno.

Býváte někdy srovnáván s Pavarottim, ač jsou vaše hlasy odlišné a stejně tak i repertoár. Nicméně jaké dědictví tento pěvec podle vás zanechal?
Především spontaneitu zpěvu, jasnost a čistotu tónů, snadnost a přirozenost, s jakou je dokázal přenést do hlediště. Tím nejvíce působil na posluchače, a v tom by si z něj každý zpěvák měl vzít příklad.

Kdo byl nejdůležitějším člověkem ve vaší kariéře?
Peruánský tenorista Ernesto Palacio. Byl to od počátku můj mentor, dal mi spoustu cenných rad, studoval se mnou repertoár. Teď už to jde víceméně automaticky, učím se sám. Nicméně Ernesto je mým agentem, chodí na důležité zkoušky, prostě stále jsme spolu v kontaktu.

Juan Diego Flórez v melodramatu Linda di Chamounix
Juan Diego Flórez

Žijete ve Vídni, nyní jste navštívil Prahu. Nabízí se otázka, proč vlastně nezpíváte Mozarta?
Divadla si mne od počátku zařadila do belcantového repertoáru, to jest do oper od Rossiniho, Belliniho nebo Donizettiho. Mozartovských tenoristů mají přirozeně hodně. A mně Rossini vždycky seděl, vyhovoval mému hlasu, tak se ho držím.

Jste patrně nejslavnějším Peruáncem současnosti. Snažíte se svoji pozici nějak využívat pro popularizaci hudby a opery ve své vlasti?
Před rokem a půl jsem založil nadaci, která by měla pomáhat dětem a mladým lidem. Mým vzorem je venezuelský projekt El Sistema, který dává dětem z chudého prostředí šanci se hudebně vzdělávat a nacházet tak v životě jiné hodnoty. Hudba totiž může změnit společnost a nejlepší je začít právě u dětí, proto se snažíme projekt uvést do celé naší země. Na základě této aktivity jsem se také stal vyslancem UNESCO, které náš projekt začalo sponzorovat.

Juan Diego Flórez v Rossiniho opeře Hrabě Ory

Jak vlastně funguje operní život v Peru?
V současnosti ne moc dobře. Opera je financována pouze ze soukromých prostředků, žádné vládní dotace neexistují. Proto opera nemá ani stálou sezonu. Mělo by se to zlepšit, třeba v Chile opera funguje bezvadně.

Příští rok budete v Londýně pořádat mistrovské kurzy pro mladé zpěváky. Jakou hlavní radu jim dáte?
Že nejdůležitější ze všeho je technika. Nenamáhat hlas, netlačit na něj, to je ta nejlepší pojistka kariéry. Výraz přijde sám od sebe, pokud jste citlivý umělec, ale technika chrání hlas dlouhá léta.

Když jste loni v dubnu zpíval v přenosu Rossiniho Hraběte Oryho z Metropolitní opery do kinosálů, doslova celý hudební svět s vámi prožíval narození syna Leandra, který přišel na svět ani ne hodinu před začátkem představení. Jak si užíváte roli otce?
Kluk je báječný. Když se ho zeptáme, jak zpívá tatínek, odpoví: La, la, la, la!