Snímek byl poprvé uveden na Febiofestu 99, nyní ho můžete shlédnout například jako předfilm před každým promítáním v kině Cinema Broadway.
Film už svým názvem evokuje klasická horrorová béčka, jako I Was a Teenage Werewolf. Zdroj hrůzy a zděšení je zde však netradiční, nejsou to chlupaté příšery ani nelidská monstra, ale brejlatí, dlouhovlasí a zabšklí intelektuálové, vedoucí neuvěřitelné debaty o smyslu lidské existence.
Pavel, mladý fanda akčních filmů a horrorů, pojídač hamburgerů a posluchač Michala Davida jde jednoho večera přes park vrátit několik videokazet do své dvorní půjčovny. V temném houští ale vyplaší bandu intošů, diskutujících o jsoucnu a bytí a i přes kvapný úprk a zlikvidování několika pronásledovatelů kazetami, neunikne šéfintelektuálovi, který ho kousne do nohy.
S Pavlem se najednou začínají dít podivné věci. V knihkupectví pošilhává po Hegelovi, narostou mu dlouhé vlasy a na nose se mu objeví brýle. Zcela omámen odchází do existenciální kavárny u Heideggera, tajného doupěte intelektuálů. Aby dokázal, že je jedním z nich, musí kousnout svou přítelkyni, která má pak také rozšířit jejich řady.
Díky ní se ale nakonec rozpomene na svou přirozenost, na chvíle strávené pojídáním gumových medvídků před milovanou obrazovkou. S dálkovým ovládáním v ruce a s fotkou svého akčního hrdiny se nakonec postaví tváří v tvář filozofickým argumentům. Při drastickém střetu kultur se slabší jedinci pod tíhou plitké komerce rychle sesypou, odolný šéfintelektuál vydrží až do živého výstupu Michala Davida. To už je i na jeho obrovský a uspořádaný mozek příliš a vzápětí exploduje.
Film rozhodně nemá žádné vysoké umělecké ambice, ani se nesnaží zaujmout originálních technickým zpracováním. Do klasické béčkové estetiky horrorových filmů, dosadili tvůrci na první pohled zcela neuvěřitelné téma, které pak vyhnali až do totálních absurdností. Na první pohled je poznat amatérské zázemí filmu, rozhodně to však na jeho vyznění neuškodí, dokonce naopak. A svůj hlavní úkol, pobavit, jistě splňuje.
