A po celých dvacet let kariéry pečlivě přiživoval svou pověst bouřliváka a arogantního nafoukance s krajně levicovými názory.
Při interview před pražským koncertem Simply Red, který bude v úterý 6. prosince v T-Mobile Areně, se však ze všech jeho údajných charakterových poruch významněji projevila jediná: nezřízená sebechvála.
Jak se daří vašemu novému singlu Perfect Love?
Báječně! Ale musím říct, že je to vlastně jedno, protože my nejsme kapela singlová, ale albová. Singly nám slouží jen k propagaci desky. Lidé by měli pochopit, že naše hudba je jako cesta, kterou by si měli užít od začátku až do konce. Na jednotlivých kouscích tak nezáleží.
Na novém albu Simplified jste přetočili klasické písničky Simply Red v akustických aranžích – jak vás to napadlo?
Chtěli jsme vydat kolekci starších skladeb a zároveň udělat méně komerční nahrávku v duchu klasičtější instrumentální hudby a jazzu. K tomu jsme přidali pár kousků v latinskoamerickém stylu, abychom vytvořili zajímavou hudební cestu. Latinské rytmy jsme si vyzkoušeli, když jsme nahrávali živé DVD v Havaně, jež vyjde před koncem roku.
Koncertovali jste na Kubě?
Ano, natočili jsme tam před několika měsíci tři koncerty v krásném starém divadle, s kubánským orchestrem a tanečnicemi. Musím říct, že jsem úplně šokovaný, jaká je to nádhera: to divadlo, skvělí muzikanti… To DVD bude prostě klenot.
Jaký dojem na vás Kuba udělala?
Nikdy jsem nic takového neviděl. Lidé jsou milí a vřelí, na ulicích není skoro žádné násilí. Je to fantastická a jedinečná země a já všem vřele doporučuji, aby si tam zajeli na dovolenou, protože taková dlouho nezůstane, brzy přijdou změny.
Jak to myslíte? Očekáváte pád režimu?
Západní ekonomika tam dřív či později pronikne a já bych byl rád, kdyby si Kubánci některé věci uchovali. Ale je těžké předvídat, kudy tamější vývoj půjde. Ale pro nás byla "akce Kuba" velmi inspirativní.
Za dvacet let se v Simply Red vystřídalo mnoho muzikantů. Jak si v tom srovnání stojí nynější sestava?
Víte, já nepatřím do rockové generace, inspiruji se spíše v soulu, jazzu a rhythm&blues a kapelu modeluji podle starých mistrů, jako byl Duke Ellington nebo Miles Davis. To znamená, že stavím velký ansámbl a muzikanti samozřejmě přicházejí a odcházejí. Momentálně mám fantastickou kapelu, s níž jsem mimořádně spokojený. Možná se dá říct, že je dokonalá, protože opravdu nevím, jak by se dala vylepšit.
Plánujete tedy nový materiál?
To je velká novinka: příští rok vydáme novou desku, větší část už máme hotovou. Je to sourozenec alba Simplified, protože jsme je nahráli obě současně, a bude se jmenovat Amplified. Je totiž syrovější, ve stylu r&b 60. a 70. let. Bude to úžasná deska.
Budete tyto nové písničky hrát na pražském koncertě?
Ne, protože k té desce pojedeme turné, až vyjde, možná v rámci letních festivalů, a to bude úplně jiný koncert. Současná vystoupení jsou precizní, vypiplaná a noblesní, zkrátka výjimečná. Příští rok to bude víc o rock and rollu.
Jako jedna z mála britských kapel jste úspěšní v Americe. Jaký je podle vás klíč k tamějšímu publiku?
Američané mají rádi skutečné kapely, nespokojí se s mašinkami. Naše hudba je spíš tradiční než moderní a jsem na to pyšný.
Kam podle vás směřuje hudební scéna?
Raději bych žil na konci 60. a začátku 70. let. Myslím, že dneska neexistují skladatelé úrovně Led Zeppelin, Beatles či Jimiho Hendrixe. Není to normální, že se pořád vracím k Led Zeppelin, ale když mě nikdo z těch mladých prostě nebaví! Ale možná je to moje chyba.
A co 80. léta, kdy jste začínali – teď jsou zas v módě…
Neměl jsem rád automatické bubeníky a elektronický zvuk. A móda je mi ukradená. Moje hudba se vyvíjí sama o sobě bez ohledu na všechno ostatní.
Na co jste ze své kariéry nejvíc pyšný?
Že tu pořád jsem. A že nesedím na svých největších hitech. Na nové desce bude osm nových písniček a já i moje kapela jsme ve skvělé formě.
