Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsme jenom idioti, co mají rádi humor, tvrdí členové kapely Nightwork

  17:58aktualizováno  17:58
Anketu Český slavík nabourali dvěma třetími místy - v kategorii Skupina roku a díky Vojtovi Dykovi i mezi zpěváky. Dyk a jeho kolegové František Soukup a Jakub Prachař z úspěšné mladé české kapely Nightwork zábrany moc neřeší. Klidně napíšou píseň sladší než Lunetic a na křest desky pozvou Františka Janečka.

Členové kapely Nightwork si dělají legraci ze všeho. Když se měli vyfotit (zleva) František Soukup, Vojta Dyk a Jakub Prachař, s nimiž náš redaktor dělal rozhovor, přivedli s sebou i Jana Maxiána (nahoře). A tak se nakonec vyfotili všichni čtyři. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Svou recenzi na debutovou desku Respectmaja kapely Nightwork jsem ukončil větou, že by "to kapela měla zapíchnout a začít dělat něco pořádného. Třeba dojít s košem a vysypat se do sajrajtu." Neudělali to. Z neznámého Vojty Dyka se stala herecká hvězda, Jakub Prachař úspěšně moderoval Česko Slovensko má talent a spolu s Františkem Soukupem dokázali, že nejsou jen "děti svých rodičů", ale naučili se napsat písničky, kterým lidi rozumějí.

Čísla jsou výmluvná: titulní singl Tepláky z jejich stejnojmenné aktuální druhé desky na internetu viděl už více než milion lidí, při jejím křtu vyprodali pražskou Incheba Arenu a album bude brzy zlaté. A taky mi už pár let pokaždé, když mají větší koncert, přijde alespoň jedna esemeska, jestli vím, že o mně zpívají, že jsem kritiků král a že jsem se "nevyvedral". A tak jsem si to s nimi "vyvedral".

Nightwork

František Soukup je syn Ondřeje Soukupa a Gábiny Osvaldové a v kapele Nightwork se stará o hudební produkci. Spolu s hercem, moderátorem a kytaristou Jakubem Prachařem a hercem a zpěvákem Vojtou Dykem jsou hlavními tvářemi kapely, která si poprvé získala větší pozornost klipem k singlu Globální oteplování. V Nightwork s nimi ještě na klávesy hraje dabér Jan Maxián, baskytarista Jakub Antl a bubeník Ondřej Sluka.

Český slavík 2009 - skupina NightWork

První desku Respectmaja vydali před třemi lety a pak ještě v několika reedicích s jinými písničkami. Druhou nazvanou Tepláky pokřtili v říjnu ve vyprodané Incheba Areně v Praze.
Kapela Nightwork se stala v roce 2009 Skokanem roku v anketě Zlatý slavík, letos dosáhla na bronzovou příčku v kategorii Skupina roku. Vojta Dyk je třetím mezi zpěváky.

Na začátek musím říct, že jste kapela, kterou jsem jednoznačně podcenil. Co pro skupinu může znamenat špatná kritika?
Soukup: Když jsme si ji přečetli, tak jsme se na začátku dost podivovali. Ale v zásadě jsme si řekli, že je vlastně pravdivá. Se spoustou věcí jsme souhlasili, ale dost bylo i za hranicí našeho počátečního kapelního neumětelství. Pátrali jsme v paměti, co vám kdo z nás udělal. Na nic jsme nepřišli.

Pak jsem viděl rozhovor, kde jste říkali, "že jste mi přefikli holku". Jak to bylo?
Prachař: Jinak jsme si to neuměli vysvětlit. Ale nikdo z nás na žádnou nepřišel.
Soukup: Nám se ta recenze v podstatě líbila, protože byla taková košatá a s fantazií...
Prachař: Taky nás pobavil ten osobní tón, i když jsme se do téhle chvíle neznali. I proto jsme se rozhodli vám napsat písničku, a otiskli ji v reedici v bookletu.
Soukup: Ale přišlo to náhodou na zkoušce. Ne že bychom u toho rozzuřený skákali s vidlema a házeli vás do pece.

Uznávám, že byla extrémní. Ale když jsem si Respectmaju teď pustil, pořád mi přijde docela příšerná. Zasloužila si úspěch?
Soukup: Asi je třeba říct, že na reedicích byly z části jiné písničky, díky kterým jsme se rozjeli. Původní nahrávka skutečně vznikala, když jsme byli na gymplu a učili se skládat. Na začátku jsem tam byl jenom já s kámošem Emilem, až pak přišel Kuba, jeden zpěvák, zpěvačka... My jsme tehdy nevěděli, co je stavba písničky, co je refrén. Poslouchal jsem Jamiroquai a hrozně se mi líbili. Tak jsem začal hrát funky akordy. A asi jako všichni Češi jsme měli angličtinu z pr... Ale my tehdy netušili, že umíme napsat text v češtině. To přišlo až spontánně později. Nevěděli jsme, jak udělat desku. Něco jsme měli a můj otec tehdy řekl: Když už jste se s tím tak párali, tak to vydejte. Nechám vás to natočit zadarmo ve velkém studiu, a uvidíte. Tak jsme to udělali.
Prachař: Je pravda, že kdybych se teď dozvěděl, že synové Dary Rolins, Aťky Janouškové a Janka Ledeckého stavějí kapelu, tak bych se na ni asi taky díval skrz prsty.

To, že máte známé obličeje, tedy kapele podle vás nepomohlo?
Dyk: Ze začátku určitě ne. Protože ty předsudky prostě reálně existují vždycky. Ale hlavně, my jsme tehdy nijak slavní nebyli. Kuba uváděl nějaký pořad, Franta byl syn svých rodičů, mě a Honzu Maxiána neznal nikdo a ostatní ještě v kapele ani nebyli.
Soukup: Ale i to stačilo. Když jsme s naším manažerem Filipem vyjednávali vydání první desky u firem, byli jsme za protekčáky. Dodnes je to pro některá rádia problém. V zásadě jsme si to museli oddřít. Brzy jsme se přesvědčili, že kvůli tomu, že se někdo z nás objevil v televizi, na koncert lidi nepřijdou. V období SuperStar a X Factoru se o nás zajímal v podstatě jenom bulvár a každý článek začínal tím, že jsem syn Gábiny Osvaldové a Ondřeje Soukupa...

Nightwork - Tepláky (2010)

Vypadá, že jste to prožíval?
Soukup: Skoro čtyři roky nás to opravdu stíhalo. Ale mělo to jednu výhodu. Tím, že nás odevšad vyhodili, jsme byli donuceni vydat si desku sami - a dnes je zlatá. Pro tu druhou už jsme žádného vydavatele nepotřebovali, protože si všechno umíme obstarat. To už zase firmy spolupráci nabízely. Ptali jsme se jich, co nám můžou nabídnout. A nikdo neuměl odpovědět nic jiného, než že nám vydají desku. Super. Ale to umíme sami.

O sponzory asi nouzi nemáte.
Soukup: Ne, ale teď třeba nějaké sháníme, abychom k nové desce vůbec mohli udělat turné. Dostáváme se často na tenký led, protože toho po nás obyčejně hodně chtějí. Vojtu třeba oslovila nějaká čokoládovna, že se bude smát ze všech tyčinek. Anebo přišla jedna automobilka s nabídkou typu, že mu na měsíc půjčí auto a on pak bude stát každý den do čtyř v showroomu a dávat lidem ceníky...
Dyk: Moje oblíbená je, když mi nabídli deset tisíc za to, že přijdu na nějakou party oblečenej za brusinku. Mě jenom fascinuje, že někdo na tohle kývne.

Český slavík 2010: Nightwork

Český slavík 2010: Nightwork

Jste schopni říct, kdy na vaší cestě ke slávě přišel zlom?
Dyk: Ono to šlo postupně. Důležité bylo, že jsme se ustálili v téhle sestavě a konečně začali hrát naplno. Lidi na to zareagovali a začali chodit na koncerty. Ale myslím, že opravdovým mezníkem byla písnička Globální oteplování.
Soukup: To je do velké míry pravda. Ale taky jsme se dlouho zabývali tím, co udělat, abychom přitáhli posluchače. Prázdný sál je fakt opruz. A cesta anglicky zpívaného funky nevedla nikam. Lidi tomu nerozuměli, koukali se na nás vytřeštěně a my se akorát styděli. Hledali jsme něco, co by vybočilo. A na základě toho jsme se asi i trochu záměrně pustili do kontroverzního tématu. Na začátku jsme byli sami zděšení, co je to za písničku. Já takovouhle muziku neposlouchám. Ale pak jsme si řekli, proč ne. Když je to harmonická písnička s melodií, která asi dneska lidem chybí.

Zvážníme?

Soukup: To se nedá plánovat. Já asi nechci v pětatřiceti stát na pódiu a zpívat gaye... ale stoprocentně to tak dopadne. Až budu mít malý děti, vedle bude stát moje obtloustlá žena a my budeme s Vojtou tančit a držet se za ruku, tak nevím, co jim řekne. Takže asi budeme muset sakra zvážnět. Ale zase nevím, jestli bychom pak uměli napsat takové ty zamyšlené texty.
Dyk: Strčíme tam nějaký Rubikony...
Prachař: Provlníme se deštěm a nebem, vteřinu rozdělíme na mikročásti a procedíme je časem.
Dyk: A spadneme na zem v podobě kapek.
Soukup: Ne, sněhových vloček.
Prachař: A musí tam být slovo anděl.
Soukup: A samé molové akordy...
Prachař: Natočíme klip, ve kterém hustě prší. A od činelů se v detailu odráží voda nahoru. Samozřejmě zpomaleně. A za náma... budou ohně?
Soukup: No tak takhle nějak vznikají naše písničky.

Jak to myslíte?
Soukup: To, co dnes hrají rádia, je většinou hodně placatý. My udělali košatou věc jako ze sedmdesátých let od Heleny Vondráčkové a někdo se chytil. Přitom jsme sami ani nevěděli, co tím myslíme. Nechtěli jsme nikoho pobouřit, ale pak jsem si zpětně s hrůzou uvědomil, že jsme nevědomky použili úplně stejné téma jako naši v Láska je láska s Lucií Bílou. Aniž jsme věděli, že to bude posluchačům tak blízké. Lidem asi homosexualita vrtá hlavou.
Prachař: Je pravda, že jsme potřebovali přimět lidi, aby přišli na koncert.
Soukup: Velký zázrak ve skupině jsou ti nejmíň viditelní hoši - tedy bubeník Ondřej Sluka a basový kytarista Jakub Antl. Ti to celý drží. Pak je tam blázen Honza Maxián, kterej je sice výbornej klavírista, ale v jednom taktu udělá sto padesát chyb, protože chce zahrát všechno na celém spektru klaviatury. K tomu se přidává Kubova nerytmická kytara, já příšerně zpívám a hraju na klávesy... a pak to ještě drží Vojta, kterej si uprostřed exhibuje.
Dyk: Teď fungujeme jako fotbalový tým VfB Stuttgart. Je to secvičený jako hodinky, ale není to Barcelona.

Ale udělat novou desku vám trvalo dlouho. Neohrožuje kariéru vaší kapely, že Vojta Dyk je nastupující filmová hvězda a Jakub Prachař vzal moderování pořadu Česko Slovensko má talent?
Dyk: Jsme Nightwork a skutečně se scházíme hlavně po nocích. Nemůžeme si dovolit jako většina kapel odjet třeba na týden na soustředění, ledaže bychom ho naplánovali rok dopředu. Většina z nás se muzikou neživí, takže to ani dost dobře nejde. Nemůžeme pravidelně zkoušet.

A ve výsledku má deska, na kterou jste měli dost času, 38 minut plus jedenáctiminutový remix...
Dyk: Víme, že to je málo, ale chceme se teď hlavně soustředit na koncerty. Tam se odehrává to, v čem jsme silní. Třeba momentální improvizace.
Prachař: Kapel, které vzešly z hereckého prostředí, je tu dost, ale vždycky je v nich jeden dominantní člověk. Malátný v Chinaski, Krajčo v Kryštofovi, Macháček v Mig 21, Tomáš Klus... Nás je víc, je to takový mix, na nikom neleží hlavní odpovědnost a zatím jsme vždycky rádi, když se sejdeme a můžeme hrát.
Soukup: Nastala u nás zvláštní rovnováha sil. Kapele nikdo nevládne, protože to ani nejde. My se bez sebe navzájem neobejdeme. Já bych nenapsal bez Kuby text, a naopak, bez Vojty by to neměl kdo zpívat a bez kluků by to živě nehrálo, tak jak má. Navzájem se inspirujeme. Velmi rád k muzice uteču, protože přes den pracuji v realitách. Je to můj koníček.
Prachař: Já mám zase rád divadlo, ale tolik, že už ho poslední dobou skoro nedělám. Vyzkoušel jsem si, jaké to je vystupovat v představeních, která vás opravdu nebaví. Víte, že jsou špatná, víte, že v nich hrajete blbě. Hrál jsem v Divadle Na Jezerce, hostuju v ABC i ve Stavovském divadle. Jdu tam, protože jsem ta představení nazkoušel, ale před každým takovým večerem se mi špatně usíná. Mám z nich normálně strach. Teď už se snažím brát opravdu jenom nabídky, co se mi líbí. A určitě budu mnohem radši hrát koncert, než abych se svíjel v nějaké debilitě, navíc většinou za peníze, které za to ani nestojí. To si radši stoupnu na pódium a nechám kluky, aby skryli moje falešné tóny. I když nedělám reality, i pro mě je to oddech.

Z koncertu 50 let bigbítu, Praha, O2 Aréna, 14. 10. 2010 - Nightwork

Z koncertu 50 let bigbítu, Praha, O2 Aréna, 14. 10. 2010 - Nightwork

Po poslechu vaší novinky se zase musím zeptat, jestli to není občas podbízení a humor za každou cenu?
Dyk: Řekl bych, že na to jsme moc líní. Naše písničky vznikají v podstatě náhodně. Včera jsme třeba seděli zhulení ve studiu, a když si vzpomenu, co jsme dělali, tak mi nezbývá než říct, že to ani nemůže být kalkul. Jsme prostě jenom idioti, co mají rádi humor.
Soukup: Ale na rovinu říkám, že dobře víme o tom, že děláme muziku pro lidi, a těší nás, když přijdou. Snažíme se, aby každá písnička měla refrén a slogan, který zaujme. Je jedno, jestli bude primitivní nebo divná. Občas mi přijde, že dnešní kapely zapomínají, že musí lidi na něco dostat. Že musí nabídnout něco víc než jen umrle stát na pódiu a zpívat. Neříkám, že to musí být poskakování v převlecích a písničky o gayích, jako to máme my. Ale všechny velký kapely minulosti - od Sex Pistols po Led Zeppelin, předváděly show, ze který byli lidi v tranzu.
Dyk: A taky nás baví přemýšlet o věcech konceptuálně. Písničku bereme jako projekt, ke kterému vymýšlíme kromě hudby a textu rovnou i klip. A je jedno, jestli ho zrealizujeme, nebo ne. A pak vzniknou Tepláky, které obejmuly celou desku. Brzy vypustíme klip k písničce Andělská dívka, oproti které jsou Lunetici hadr. Ani ji nemůžeme hrát na koncertech, dokud nebude klip, protože by to nikdo nepochopil.
Prachař: A spousta věcí kolem nás vzniká z únavy jako mystifikace. Vezměte si třeba rozhovory. Na otázku, jak vznikla vaše kapela, můžete odpovědět třikrát seriózně, ale pak už to začne být trochu nuda. Takhle vznikla i aféra, že jsme s Vojtou homosexuálové. Po nějaké premiéře mě odchytla blonďatá holka, že se mnou chce udělat rozhovor. Její první otázka byla, jak se jmenuju. Chtěl jsem se pobavit, tak jsem jí navykládal strašný blbosti o tom, že žijeme s Vojtou v hromadné domácnosti. Pak mi říkala, jak jsem hrozně statečný, že jsem s tím šel takhle ven. Shodou okolností jí to pak druhej den potvrdil i Vojta. A nás se pak ptali, kdo nám poradil takovýhle PR. Nikdo, prostě to přišlo.

Hudební ceny Óčka 2009 - NightworkHudební ceny Óčka 2009 - Nightwork

Hudební ceny Óčka 2009 - Nightwork

Zrovna jsem se chtěl zeptat, jestli máte nějakou hranici?
Dyk: Tak se svlíkněte...
Prachař: Když jsme šli s novou deskou za Frantou Janečkem, řekl nám: Chlapi, když si rozložíte slovo showbyznys, tak to byznys je delší než show.

Trochu strašidelný přístup...
Prachař: A pak nám taky řekl, že devadesát procent lidí u nás nemá hudební sluch. A o kom to říkal, že je ošklivá, ale hrozně hezky zpívá? Dyk: To myslíš Markétu Muchovou?
Soukup: On je navíc cynik a má smysl pro humor, což se asi málo ví. Jeho přístup je takový, že hudbu vnímá jako ekonom. Udělal si prostě byznysplán. Usměje se a řekne: "Já nejsem žádnej Mozart, to sis asi všiml. Ale moje písničky poslouchají lidi dodneška. A to něco znamená." Je to hráč. Podle nás je skutečněj kmotr, a proto jsme chtěli, aby byl i kmotrem naší desky.

Neměl s tím problém?
Soukup: Ne. Má zvláštní charizma. Trochu jako Hannibal Lecter. Sympaťák, ale sežere vám mozek. Hodně se toho o něm vypraví. Je považován za největšího hudebního drsňáka a nekompromisního šéfa. Vlastně vykořisťovatele nebo hudebního kolonizátora. Něco vás proto nutí chtít poznat jeho dobrou stránku. Když jsme přijeli k jeho vile, má dvě vedle sebe, poskakoval před ní chlapík, co mu myl jeho audi. V kanceláři má sekretářku, která je inženýrka. Je to u něj opravdu jak u padrina.
Prachař: Za sebou má velkou televizi, vedle ní obraz Karla Gotta s nápisem La Scala a velkýho papouška. Vlastní nejnovější audiosystém, ale netají se tím, že ho neumí ovládat. Přestože měl v kanceláři neuvěřitelně nadupaný bedny, desku jsme mu nakonec přehrávali na počítači.

Hudební ceny Óčka 2009 - Nightwork

Hudební ceny Óčka 2009 - Nightwork

Co na ni říkal?
Soukup: Moc komplikovaná a umělecká. Harmonie složité a melodické linky na první poslech nezapamatovatelné.
Dyk: Všechno musí být jednodušší, jednodušší, jednodušší...
Prachař: Podle něj jsme umělci.

Už se vás někdo pokusil rozbít a nabízel sólové desky?
Prachař: Já už mám svou neslavnou sólovou premiéru za sebou. Loajálně jsem svůj falešný zpěv propůjčil projektu Dejv!, který vznikal pro seriál Bazén. Neuvěřitelné na něm je především to, že vůbec vyšel. Ale to bylo dokonce ještě před Nightwork...
Dyk: Něco mi nabízel i takovej týpek v teplákový soupravě ověšenej řetězama. Ale nemůžu si vzpomenout na jméno...
Soukup: Mě by zajímalo, jak to bude fungovat. Víme, že na Vojtu a Jakuba se vždycky přijde podívat nejvíc lidí, fanynky od nich chtějí nejvíc podpisů. Takže věřím, že by je nějaký slizoun z gramofonové firmy rád odloučil. Ale skutečně fungujeme jako parta. A samotného člověka nenapadají takové věci, jako když má kolem sebe ostatní. Po rozpadu naší kapely se na sólové projekty jednotlivců skoro až škodolibě těším.
Prachař: Coby fanoušek Radiohead určitě ještě jednou vydám spoustu nepoužitelných písní, které pro kapelu skládám, ale jsou prý vhodné leda tak k tomu, když se chystáte podřezat ve vaně...
Dyk: To tě naučil Marek Vašut, ne?

Humor stranou. Třeba i vy sami jednou zvážníte.
Soukup: To se nedá plánovat. Já asi nechci v pětatřiceti stát na pódiu a zpívat gaye... ale stoprocentně to tak dopadne. Až budu mít malý děti, vedle bude stát moje obtloustlá žena a my budeme s Vojtou tančit a držet se za ruku, tak nevím, co jim řekne. Takže asi budeme muset sakra zvážnět. Ale zase nevím, jestli bychom pak uměli napsat takové ty zamyšlené texty.
Dyk: Strčíme tam nějaký Rubikony...
Prachař: Provlníme se deštěm a nebem, vteřinu rozdělíme na mikročásti a procedíme je časem.
Dyk: A spadneme na zem v podobě kapek.
Soukup: Ne, sněhových vloček.
Prachař: A musí tam být slovo anděl.
Soukup: A samé molové akordy...
Prachař: Natočíme klip, ve kterém hustě prší. A od činelů se v detailu odráží voda nahoru. Samozřejmě zpomaleně. A za náma... budou ohně?
Soukup: No tak takhle nějak vznikají naše písničky.

"Registrovaní partneři" Jakub Prachař a Vojtěch Dyk.

"Registrovaní partneři" Jakub Prachař a Vojtěch Dyk.

Teď jste na vrcholu popularity. Nepřehání to někdy fanynky?
Dyk: Ani ne. Ale jednou jsem na koncertě nechal vypískat dvě holky. Celou dobu mi braly zpod mikrofonu pití a playlist, ve kterém si významně četly, co přijde. Dokonce mi vzaly i čepici. Tak to už jsem ostatní v sále poprosil, aby je vypískali, což udělali.
Prachař: Ale hodně záleží na tom, kde hrajeme. Třeba na Moravě bývají vstřícné. Jinak přiznám, že se občas hodně divím. Neumím si představit, že bych za někým jen tak přišel, hned mu tykal a říkal "pocem". To se zase stává hodně na severu Čech.
Dyk: Zrovna nedávno jsme odcházeli před přídavkem z pódia a tam stojí kluk a huláká: "Vojto, dejte ještě jednu! Já tě znám z televize!" To mě odzbrojilo.
Soukup: Mě zase, když Kubovi místo jménem říkaj Ulice. A křičej na něj: "Hej! Ulice, pojď sem, vole!"
Prachař: Náš manažer nám říká, že máme být pořád milí a dávat podpisy, ale někdy už to nejde. Musím přiznat, že mě občas fascinuje, když přijede nějaká zahraniční kapela, dohraje a už za pódiem vidíte černé auto, kterým je odváží pryč. U nás se musíte s fanouškama objímat. Když to neděláte, jste namyšlený a končíte.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.