Vieweghovy přepisy spolehlivě lákají i diváky do kin. Teď přichází filmová verze románu Účastníci zájezdu, - více zde
* Vzpomenete si, kdy jste byl vůbec poprvé v kině a tajně na filmu nepřístupném? Dostavila se blaženost, nebo zklamání?
Na kino si při nejlepší vůli nevzpomínám, ale zato si dobře vybavuji ty předtuchy rozkoše - předtuchy snad ještě vzrušivější než rozkoš sama - když jsem v dětství zjistil, že v televizi dávají slovenský film s hvězdičkou a rodiče nejsou doma. To mučivé očekávání! To obvyklé zklamání! Ta ňadra Zdeny Studénkové!
* Traduje se, že v dětství chtěl být každý hercem nebo zpěvákem. Zažil jste také takové sny, nebo dokonce pokusy?
Zpěvákem? Ptáte se někoho, kdo dostával známky z hudební výchovy za životopisy skladatelů. S herectvím jsem na tom podobně: moje matka, která větší část mládí strávila ve vinohradském divadle, vypráví, že jsem Jaroslavu Moučkovi asi v pěti letech tvrdil, že v žádném případě nechci být hercem, ale sklářem po tatínkovi. Na to si taky nepamatuju.
* Kdy vás poprvé napadlo, že by se vaše knihy vlastně daly docela dobře zfilmovat?
Nad nikdy nepublikovanou ranou novelkou z osmdesátých let Případ dvanáctého patra a nad povídkou Úspěšný lov, která později vyšla ve sbírce Povídky o manželství a o sexu.
* Herci prý trpí, když se vidí na plátně. Zažívá podobné stavy autor, i když vidí „jen“ své postavy?
Já ano, zejména když jde o postavy takzvaně autobiografické -kterých je v mém případě většina. Ale vůbec nejvíc trpím, když mé autobiografické postavy mluví jazykem někoho úplně cizího.
* Filmaři vás už úpravami vašich děl donutili k tomu, že si scénáře raději píšete sám. Co by se muselo stát, abyste začal své látky i režírovat?
Musel bych se zbláznit.
* Nad řadou filmových adaptací se používá klišé: pěkné, ale knížka to přece jen není. Znáte případ filmu, který podle vás dopadl naopak lépe než předloha?
Forrest Gump, napadá mě. Knížku jsem četl - a je výrazně slabší.
* Psaní je osamělá profese, film naopak záležitost týmová a takřka společenská. Nechybějí vám někdy u psacího stolu „poradci“ jako kameraman, střihač nebo aspoň asistent roznášející kávu, kterého byste mohl seřvat?
Já jsem solitér, poradci by mi při psaní překáželi. Nevadí mi osamění při psaní, ale spíš po psaní. Jsem totiž společenský solitér, což je trochu problém. Občasnou srandu během natáčení filmařům upřímně závidím. Hlavně tu po natáčení. Ty večírky! Člověk občas slýchá různé historky... I já bych samozřejmě uvítal, kdyby mě každý den po napsání další části románu nebo scénáře obklopilo pět ctižádostivých mladých hereček. Nebo aspoň skriptek.
* Musí být režisér vašich látek vyladěn na stejný druh humoru, nebo stačí jakýkoliv typ humoru, nebo to dokonce může být suchar, pokud je dobrý řemeslník?
Nejde jen o humor, musí být řekněme vyladěn na stejnou vlnu. Knižní předloha by se mu měla pokud možno líbit - a měl by taky umět vysvětlit proč. Měl by chápat pohnutky postav, poznat sebeironii a tak dále.
* Vyznáváte v kině zdrženlivost, nebo se nahlas smějete, pláčete a zapomínáte, že máte držet partnerku za ruku?
Hrozně rád bych si udržoval chladnokrevný odstup Mě nerozbrečíš, Hollywoode, ale nedokážu to. Patřím bohužel k ostudně změkčilým, sentimentálním mužům, kterým vlhnou oči i při repríze Kolji.
* Diváci si zpravidla vybírají filmy podle žánru, herců nebo režiséra. Ale ať vaši látku natočí kdokoli s kýmkoli, chodí se takříkajíc „na Viewegha“. Čím jste si získal tuhle výjimku?
Rád bych věřil, že za to vděčím knihám, které jsem dosud napsal. Tomu, že se snažím psát srozumitelně, zábavně, pravdivě a upřímně. Taky mě ovšem napadá, že „na Viewegha“ se v jistých kruzích stejně programově nechodí...
* Filmaři vám nedočkavě stojí za zády, abyste už dopsal Případ nevěrné Kláry či Román pro muže. Netajíte před nimi jiný scénář, neznámý poklad, se kterým si hodláte hrát třeba deset let?
Scénář Případu nevěrné Kláry jsem nedávno dodělal, o zfilmování jednáme. Do budoucna s producentem Rudolfem Biermannem uvažujeme i o adaptaci Povídek o manželství a o sexu. Má představa je: tři až pět povídek spojených hlavní postavou, tři až pět předních českých režisérů. Poklad neschovávám, ale trochu zatím před filmaři bráním román Vybíjená, na kterém mi hodně záleží, nechci se proto s prodejem práv ukvapit. Někdy bych taky chtěl zkusit napsat původní scénář, dobrou komedii, nebo rovnou parodii.
* Čeká vás premiéra Účastníků zájezdu včetně klanění, gratulací, poklepávání na rameno. Máte už zkušenost, jak poznat opravdu upřímnou pochvalu? A pro případ, že jste naopak hostem premiéry vy, jakou milosrdnou vytáčku používáte vůči tvůrcům?
Já se raději méně nadaným tvůrcům vyhýbám úplně, jaksi fyzicky. Pokud jde o chválu na mou vlastní adresu: nedostalo se mi jí ještě v životě tolik, abych nebyl vděčný i za neupřímné komplimenty. Vzkaz premiérovým divákům: rozhodně se nebojte přetvařovat! Ale snažte se, ať to působí aspoň trochu věrohodně!
