Spousta novinářů vás označuje za jakousi duchovní vůdkyni současného ženského
písničkářského hnutí. Jak se k této roli stavíte?
To je nesmysl. Nemá to nic společného s mou osobou, písničkami ani texty. Žijeme
v době chladně vykalkulovaného showbusinessu, takže když šéfové velkých
gramofirem zaznamenali, jak se můj debut prodává, dali šanci mnohem většímu
počtu písničkářek než třeba před deseti lety. Cítili, že to je něco, na čem se
dá vydělat. Díky tomu se objevilo několik skutečně talentovaných a výrazných
osobností, i když většina byla jen laciným "studiovým výrobkem". Móda zkrátka
diktuje a podle jejích zákonů se všechno šije na jedno kopyto. Výsledkem je kupa
stejně znějících desek a stejně vypadajících zpěvaček.
Vy jste se naopak objevila se zcela novou image. Akustickou kytaru nahradila
elektrická a džínový komplet venkovanky kožená sexy kombinéza a výrazný
make-up...
Přestalo mě zkrátka bavit vypadat jako holka z venkova ostatně už dost
dlouho žiju v Los Angeles. Dřív jsem si na módu nepotrpěla, nebavilo mě líčit se
nebo se oblékat vyzývavě. Dnes naopak chci vypadat jako docela jiná žena, a
proto používám make-up a nosím sexy oblečení. Jestli jsem tím své fanoušky
zaskočila, tím líp. Člověk se přece mění a měl by se podle toho chovat - vždyť i
moje nová deska se od předchozího alba Tuesday Night Music Club liší.
Producent vašeho debutu Bill Bottrell prý po prvním dnu studio opustil...
To je pravda, a asi za to můžu sama. V první řadě jsem tenkrát byla opilá, což
se mi nestává často, ale tu noc se mně to nějak vymknulo z rukou. Bill zřejmě
dostal strach, že to tak bude i nadále, anebo se možná jen bál srovnání s naší
prvotinou, nevím. Každopádně ten večer odešel a už se nevrátil, a tak jsem se
dala do nahrávání sama. Ze všech písniček si nejdřív dělám demosnímky, takže
určitou představu jsem o jejich výsledné podobě měla. Nakonec jsem si nahrála i
většinu nástrojů. Nejsem sice nijak dobrá kytaristka, natožpak třeba
baskytaristka nebo klavíristka, ale byla to moje deska a chtěla jsem se na ní
blýsknout svou soběstačností.
Jenomže na své koncerty vás jako hosta pozvali Bob Dylan nebo Eric Clapton, a
dokonce vám ve svých skladbách svěřili sóla. Nejste jen přehnaně skromná?
To tedy skutečně nejsem, Dylan s Claptonem možná jen nepoznali, jak špatně
hraju, chacha. Jsem na ta pozvání sice pyšná, ale rozhodně se s nimi nechci
srovnávat. Oni jsou nejen písničkáři, ale i vynikající kytaristé, kdežto já jsem
jen tou písničkářkou.
 Sheryl Crow - titulní fotografie k albu The Globe Sessions |
