Chlapec, ke kterému se chovali jako k retardovanému, nakonec vystudoval prestižní pařížskou univerzitu, mluví pěti světovými jazyky, přednáší po celém světě. A napsal knihu o svém životě s autismem, jmenuje se O kolečko míň.
O kolečko míňAutor: Josef Schovanec Překlad: Šárka Belisová Nakladatel: Paseka / Pasparta 192 stran, 229 korun |
Je to jeden z nejpozoruhodnějších deníků, náhled do fascinujícího světa i útěcha pro rodiče, kteří mají doma podobné dítě. Pro ostatní čtenáře může být i textem, který je zbaví mnoha předsudků.
Z idiota géniem
„Autista je, jak se všeobecně soudí, především prosťáček. Osoba s mentálním postižením, jak ho označují lidé s nejvybranějším vkusem. Trouba, pablb, debil, poděs, ve chvíli, kdy nad zákonem bílého pláště zvítězí zákon plebsu. A to ani nezmiňuji výrazy, které padají na školním dvoře o hlavní přestávce,“ píše Schovanec. A mluví o tom, jak rozpačitě působí na okolí jeho neuspořádaná mluva i chaotická gesta. Když přizná, že je autista, okolí otočí: „Z idiota se rázem stane malý génius. Což z psychologického úhlu pohledu, ponechá-li se stranou schopnost spočítat třináctou odmocninu, v konečném důsledku vyjde nastejno,“ píše s větší než malou dávkou ironie.
Obálka knihy O kolečko míň
Taková je jeho kniha – dokáže se jemně vysmívat sám sobě i lidem, kteří neumějí tváří v tvář jeho nemoci reagovat adekvátně. Zdůrazňuje, že dva autisté se od sebe mohou velmi lišit, a dodává: „Pokud se poznáte v jednom či dvou příbězích, buďte v pohodě, neutrácejte peníze a nespěchejte hned ke svému lékaři, dětským psychózám dokážete čelit sami. A k veterináři už vůbec ne.“
Jeho biografie je zároveň nesmírně smutné čtení. Trvalo dlouho, než autor zjistil, jak se svým autismem nakládat, v dětství a dospívání musel čelit náročným a často nezvladatelným výzvám. Schovancova kniha je rovněž upřímná a otevřená. A dojemně krásná. Paralelně s autorovým vnitřním světem se čtenář nemůže nezabývat tím vlastním, Schovanec ho nutí zpochybňovat, ponouká k originalitě, k opuštění zajetých kolejí.
