Ve středu a ve čtvrtek s tělesem provede v Obecním domě své oratorium Ecce homo, které složil už roku 1989, ale teprve teď se dočká světové premiéry.
„Roku 1985 jsem jako sborista v Teatro Colón v Buenos Aires účinkoval v Bachových Matoušových pašijích. Byl jsem doslova v šoku, úplně ohromený. Později jsem toto dílo sám dirigoval a Bach se mi usadil hluboko v hlavě. Rozhodl jsem se složit na biblický námět něco vlastního, ale protože jsem přece jen člověk opery, posunul jsem kompozici více do dramatičtějšího, drsnějšího světa. Koneckonců před dvěma tisíci lety byl Kristus považován za zločince,“ dodává.
Titulní part Krista, který nyní zazpívá sám, původně zamýšlel pro svého přítele. Jenže vše si zkomplikoval tím, že předepsal tři další sólové party, velký orchestr, dospělý i dětský sbor. „Byli jsme sice nadšení, ale mladí a zjistili jsme, že takový aparát nedáme dohromady. Tehdy jsem ještě nebyl profesionální zpěvák, pak se ovšem můj život změnil a oratorium zůstalo v šuplíku,“ vysvětluje. Tuto skladbu bude dirigovat Mario de Rose, Cura se chopí taktovky v další části programu, která nabídne Chrámová okna od Ottorina Respighiho a Gymnopédii od Erika Satieho v orchestraci Clauda Debussyho.
Píše první operu
Cura do Prahy přijel nedlouho po svém účinkování ve francouzské verzi Wagnerova Tannhäusera, kterou uvedla opera v Monte Carlu. „V ohlasech z Německa bylo znát překvapení, Němci si střeží svého Wagnera i své hrdinné tenory a tohle je jiná cesta, jak Wagnera dělat. Teď mi všichni říkají, ať se roli naučím v originále, ale než bych zvládl němčinu, bude mi šedesát,“ směje se pětapadesátník, který odmítá zpívat v jazycích, jimiž nehovoří. Výjimku udělal s Dvořákovými Písněmi milostnými, jež natočil na CD. „Pro Latinoameričana je ale čeština strašně těžká.“
Kromě zpěvu stále komponuje. „Momentálně pracuji na své první opeře. Bude to buffa, ale zase ne tak moc. Víc neprozradím. Zatím ji totiž píšu jen tak pro sebe, ale snad bude někdy provedena,“ doufá.
