Jak se vám podařilo prodat práva na překlad do osmnácti jazyků, ještě než byla kniha dokončena?
To bych také rád věděl. Je to záhada, stejně jako sám román. Moji vydavatelku fascinovala scéna, ve které je nemocné dítě, protože má dítě ve stejném věku. Posléze se rozhodla, že knihu pošle největším nakladatelům. Myslel jsem si, že se zbláznila.
Obáváte se, že by se mohlo něco z vaší tvorby v překladu ztratit?
Překladatele samozřejmě respektuji, často totiž knihu dokážou literárně povýšit. Je ovšem vtipné, že to zmiňujete. Před pár minutami mi totiž zástupci českého vydavatelství ukazovali český výtisk. Věnoval jsem knihu své matce, v katalánštině. Na první stránce tak stojí Per a tu, mare. V češtině je však má kniha věnovaná moři. To mě pobavilo.
Vesaliovo tajemství přenáší čtenáře do Barcelony devatenáctého století. Čím je pro vás atraktivní?
Zajímá mě chování tehdejších lidí, stejně jako technická i lékařská revoluce a její přijetí. A vlastně se to vztahuje i k současnosti. Má dcera se ve společnosti řízené technologií narodila a má tak nade mnou výhodu. V 19. století si však mnozí mysleli, že jde o kouzla a čáry. Velmi mě zajímá i pozice žen. Právě v této době začínají bojovat o svá práva.
Vaše kniha částečně zapadá do žánru, který za svůj boom vděčí Danu Brownovi. Srovnávají vás s ním?
Jeho knihy jsem četl. A srovnávání se člověk nevyhne. V závěru ovšem chci, aby čtenáři ocenili témata, která jsou unikátní pro mou tvorbu jako například důležitost ženských postav. Mnoho lidí také netuší, kdo byl Vesalius, a myslí si, že je to fiktivní postava.
Jste členem literárního spolku Cuaderno Rojo (Červený sešit). Jak toto uskupení funguje?
Jde o osm kamarádů, kteří mají ve zvyku scházet se na pivo a mají neukojené myšlenky na sex. A tak píšeme. Poté spolu sdílíme dokončenou práci a navzájem si říkáme, proč bychom si tu knihu nekoupili. To největší, čím spisovatel disponuje, je ego. Ani divadlo, ve kterém teď sedíme, však není pravděpodobně tak vysoké jako ega mých kolegů. A nejvíce trpíme, když nám sebevědomí někdo shodí. Jde prostě o skupinu přátel, kteří se navzájem nenávidí, obzvlášť pokud se někomu podaří prorazit.
Říkáte, že zvládnete přečíst obden jednu knihu. Četl jste i české autory?
Je to možné, ale moje paměť v oblasti jmen zrazuje. Jednoho jsem určitě četl. Miloš... Urban? Je to Čech? To jsem sám sebe překvapil, že jsem si vzpomněl. Moc se mi líbil jeho vztah k městu. Jeho styl je velice jednotný, což je v současné době téměř zázrak.
