Britský publicista Paul Johnson se v devadesátých letech u českých čtenářů etabloval jako oblíbený autor historické literatury. Jeho dílo je charakteristické jednak ne vždy úspěšnou snahou po syntetickém zachycení většího úseku historie, jednak značnou různorodostí volených témat. Johnson ve své tvorbě osciluje mezi dějinami 20. století, dějinami Židů, křesťanství, intelektuálů apod. Na zdejší předvánoční knižní se trh dostává po sedmi letech od svého prvního vydání další Johnsonovo kompendium, věnované tentokrát "zrození moderní doby". Pod snad až příliš obecným názvem - rozšířeným o velmi zavádějící podtitul Devatenácté století - se skrývá téměř devítisetstránkový tlustospis věnovaný vývoji lidstva v letech 1815 až 1830.
PATNÁCT LET COBY STOLETÍ?
Dlouhé devatenácté století, jak je někdy historiky nazýváno, protože jako duchovní fenomén zahrnuje období mezi Francouzskou revolucí (1789) a první světovou válkou (1914), se tak rázem zkrátilo na nevelký časový úsek patnácti let. Na vysvětlenou je však třeba uvést, že toto matení čtenářových smyslů je dílem tuzemského nakladatelství Academia, jemuž se zřejmě původní podtitul Světová společnost 1815-1830 z komerčních důvodů příliš nezamlouval. A to je prosím Academia nakladatelstvím Adademie věd České republiky! Paul Johnson i v této práci předvádí usilovnou mravenčí práci založenou na stovkách titulů odborné literatury a především na pestrém svědectví nejrůznějších vzpomínek i dobové beletrie hlavně anglosaské provenience. Na základě kompilace uvedené literatury provádí autor čtenáře po Evropě a severní Americe mezi lety 1815-1830. Politické dění v jeho vyprávění tvoří jen nezbytnou kulisu, před níž se odehrává fantastický rozvoj vědy, techniky, osvěty, kultury všeho druhu, ekonomiky, kde je možno sledovat první krůčky na poli demokracie, rovnoprávnosti atd. Johnsonovo vyprávění na čtenáře přirozeně působí jako oslava génia vědy, pokroku a humanity, který se v této skvělé epoše plně projevil. Přes tematickou vyváženost a široké spektrum sledovaných společenských jevů je však Johnsonova kniha dosti nejednoznačným dílem.
CHRLIČ INFORMACÍ
Johnsonovy texty obecně se na jedné straně vyznačují živým a barvitým líčením se strhujícím nábojem, na straně druhé však zbytečnou upovídaností, přeceňováním detailů a poněkud lehkovážným nakládáním s fakty, což mu historici už nejednou vyčetli. Nejinak je tomu i v tomto díle. Zvláště autorova mnohomluvnost vyznačující se nekončícím proudem informací, chrleným na čtenáře bez sebemenšího ocenění těchto údajů, přišla ve Zrození moderní doby ke slovu. Osobně se nemohu ubránit dojmu, že záplava dat, událostí, perliček, klepů a stovek jmen významných i zcela bezvýznamných osobností a dávno zapomenutých románových postav má jediný účel: zaplnit za tučný honorář co nejvíce stran. Více než nad oprávněností či správností toho kterého údaje je nicméně nutné se pozastavit nad koncepcí celého díla, je-li však nějaká. Autor se podle svých úvodních slov pokouší "vypořádat s novými problémy prezentace dějin" a zároveň upozorňuje na úmysl vyvarovat se "statičnosti", s níž někteří historikové dějiny popisují. Předsevzetí je to sice záslužné, Johnsonovi se snad dokonce podařilo oprostit se od nehybnosti a zachytit "běh času", ale při vypořádávání se s novými problémy prezentace dějin by měl cosi vlastního koncipovat či zastávat, a nikoli stejnými ústy současně hlásat, že se nesnaží nic obhájit. To si vzájemně protiřečí. Ubránil-li se autor na jedné straně statičnosti typické pro starší dějepisectví, tak jeho samostatný metodický přístup je jako vystřižený z počátků minulého století. Johnsonův text není nic jiného než řadění dat a událostí tematicko-chronologicky uspořádaných vedle sebe. To vše bez vnitřní myšlenky či jakékoli filozofické koncepce, významové hierarchizace. Je pouze pozorovatelem, který čtenáři předkládá sled údajů a událostí z nejrůznějších oblastí lidské činnosti sledovaného období. Neklade si otázky, na které by hledal odpovědi, kompiluje jen pro věc samu, aniž se ze shromážděných faktů pokusil cokoli vyvodit.
PRO DLOUHÉ ZIMNÍ VEČERY
Johnsonovým cílem snad je oslavit "moderní dobu", její počátky a průkopníky, ovšem nejprve by měl říci, co si pod tímto termínem představuje, jak ho chápe a vysvětluje. Z textu knihy vyplývá, že autor ztotožňuje "moderní dobu" s rozběhnutím se technické revoluce v západní Evropě - tu navíc eliminuje de facto jen na Anglii. Důvody takovéhoto uchopení látky však zůstávají čtenářům skryty. Stejně tak dobře lze totiž za zrození moderní doby považovat dobu osvícenství, tedy několik posledních desetiletí 18. století. Vždyť kde by byla všechna ta Johnsonem vyzvedávaná věda a technický pokrok, kdyby dávno předtím nedošlo k osvobození ducha a myšlení jednotlivce a společnosti od svazujících myšlenek středověku?! Kniha sama citelně postrádá jakýkoli úvod a závěr. Nevíme tedy, k čemu chtěl autor dospět, ani k čemu nakonec dospěl. Johnsonova kniha přes všechny uvedené koncepční a metodické nedostatky může být zajímavým, byť velmi vyčerpávajícím čtením pro "dlouhé zimní večery", nejednou se čtenář i zasměje - například když se z českého překladu dozví, že v Indii žijí Indiáni.
Paul Johnson: Zrození moderní doby. Devatenácté století. Přeložila Petruška Šustrová, odborná redakce Jan Válek. Academia, Praha 1998, 870 stran, náklad a cena neuvedeny.
