Vypadá to, že divadelníkům dobře zapadáte do představy, jak mají vypadat jevištní verze postav Jiřího Brdečky.
To je asi pravda a může za to nejspíš fyziognomie mojí tváře. Nick Carter je stejně jako Limonádový Joe lehce přiblblý gentleman, hrozný dobrák, působící často dost naivně. Carter, ten největší pátrač na světě, je v mnoha situacích za úplného hlupáka. Nabídku na Cartera jsem vzal díky předchozí zkušenosti s Limonádovým Joem. Cítil jsem se v té roli výborně, ta stylizace i Brdečkova poetika mi naprosto vyhovují.
Alternujete s Alešem Hámou, který hraje Limonádníka v Hudebním divadle v Karlíně. Porovnávali jste si navzájem zkušenosti?
Notovali jsme si, že Joe byl dobrá průprava. Ne snad, že bychom kopírovali něco, co už máme naučené, ale, "melodie" inscenace je podobná, takže jsme do Cartera nastupovali z jedné třetiny připravení.
Máte kapelu, se kterou hrajete rokenrol. Jak vám vyhovují klasické muzikálové melodie z Adély?
Je to vynikající muzika inspirovaná Amerikou, kde podle mě vznikají ty nejlepší muzikály. Můj základ je jinde, v rokenrolu mám jiný nátisk a zastřený hlas. Tady je třeba zpívat průzračně a čistě. Rozhodně mi však hudba z Adély vyhovuje víc, než kdybych se měl učit dejme tomu ruské folklorní melodie.
Tomáš Šulaj, představitel Cartera ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti, měl při zkoušení plné zuby Carterovy průpovídky "vždy ve střehu". Taky vám něčím lezl na nervy?
Tenhle Carterův refrén mi nevadí. Je pravda, že se ve hře objeví desetkrát, ale pokaždé v jiné situaci. Jednou to Carter říká opilý, ještě ironičtěji to zazní v momentě, kdy ho žvýká Adéla. Nevadilo mi nic, snad jen fakt, že jsem musel brzy vstávat, protože zkoušky byly již od devíti hodin. V představení samotném je složité hlídat si spousty rekvizit. Celkově je samozřejmě těžké přiblížit se laťce, kterou svými výkony nastavili představitelé rolí ve slavném filmu.
Hádám, že cestou imitování Michala Dočolomanského jste jít nechtěli. Jaký je tedy váš Carter?
Trochu jsem to já sám, malinko i Michal Dočolomanský, protože toho se tak docela nezbavíte. Pak Jiří Kodet a ještě bych do toho guláše zamíchal Paula Newmana. Zkrátka směs z mých hereckých idolů. Clinta Eastwooda si ještě dovolit nemůžu, ale toho mám taky velice rád.
