Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jízlivý škleb na divadelní legendu

  1:00aktualizováno  1:00
Pražské Divadlo Archa s režisérem Jiřím Pokorným a dirigentem Petrem Kofroněm připravilo inscenaci E. F. B. - Kladivo na divadlo, jíž připomíná sté výročí narození Emila Františka Buriana, jedné z největších osobností moderního divadla 20. století u nás.

Klíč k rozporuplné osobnosti, jež se zvláště po válce zdiskreditovala horlivou aktivitou ve prospěch diktatury proletariátu, však zvolili tvůrci příliš jednostranný, jednoduchý a vlastně zavádějící.

Ukazují průkopníka moderního divadla jako směšnou a dogmatickou osobu. Chybějí zmínky o jeho fascinujícím divadle a hudebních aktivitách, o tom, že jako jeden z prvních u nás objevil americký jazz.

Představení nese podtitul "inscenovaný dokument", ale je spíš jakýmsi monotónním parte - oznámením o smrti či celoživotním umírání.

Chybí mu, kromě hudební části, nadhled a humor. Není ani obžalobou, spíše jízlivým šklebem bez snahy o pochopení.

Inscenace je důsledně černobílá - v barvě výpravy, v kostýmech, ve filmových dotáčkách historických i nově pořízených. Burian v podání tří herců - Jiřího Hány, Karla Dobrého a Martina Pechláta - je prázdný mluvka, zaštiťuje se frázemi a jedinkrát vykoná statečné gesto: napíše Stalinovi dopis, v němž protestuje proti uvěznění režiséra Mejercholda.

Ten čin jej po válce ve snech pronásleduje, neb se obává Stalinovy pomsty. Tak inscenace zdůvodní jeho poválečné činy.

O vlivu koncentračních táborů, kde strávil téměř pět let, o jeho soukromí i atmosféře doby se divák nedozví téměř nic.

Zato si vyslechne dlouhou Burianovu přednášku ke členům Divadla D 46. I když všichni herci - dále Gabriela Pyšná, Eva Stanislavová a Alena Štréblová - podávají technicky výborné, soustředěné výkony, i když výtvarné řešení Tomáše Rusína má styl a využití dotáček či voicebandů odpovídá Burianovu přístupu, je zdlouhavá inscenace zklamáním.

Demytizovat Buriana by mohlo být zajímavé, kdyby se s ním tvůrci utkali na poli uměleckém, ne ideologickém, jemuž nerozumějí nebo nechtějí rozumět.

Jediné, co inscenaci zdobí, je hudba. Burianovy skladby na jevišti hraje Agon Orchestra za řízení Petra Kofroně: přesně, moderně a hlavně s respektem k Burianovi a s pochopením. Zpracované skladby si přímo říkají o vydání na CD. Na inscenaci se pak může zapomenout.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Josef Moravec (uprostřed) jako Orfeus a Yvona Škvárová jako Veřejné mínění v...
RECENZE: Orfeus v Evropském parlamentu, Národní v uměleckém suterénu

Jestliže nedávný pokus Opery Národního divadla o italskou komedii připomínal upachtěnou televizní estrádu, pak pokus o humor v nové inscenaci Offenbachovy...  celý článek

Z open-air verze představení Tu noc těsně před lesy
RECENZE: Představení u Stalina vylepšují pejskaři, turisté i zevlouni

Jinde je všechno stejné. Tato cynická poznámka uvádí neméně cynický text z pera francouzského dramatika Bernarda-Marie Koltése. Ten své dílo uváděné pod českým...  celý článek

Petr Pelzer jako Pavel Tigrid v televizním projektu České století
Zemřel Petr Pelzer, hlas Gandalfa. Zahrál si v Helimadoe či Učiteli tance

V šestasedmdesáti letech zemřel dlouholetý herec Národního divadla Petr Pelzer, poslední roky působil i v Divadle Na Jezerce. Filmoví diváci jej znají z...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.