Jiřina Jirásková při rozhovoru pro Magazín MF DNES (20. prosince 2004)

Jiřina Jirásková při rozhovoru pro Magazín MF DNES (20. prosince 2004) | foto: David PortMAFRA

Smrt Jiřiny Jiráskové autoři knih využili, ale nešpiní ji

  • 0
Měsíc od pohřbu herečky Jiřiny Jiráskové o ní vycházejí dvě knihy. První je deníkem pečovatelky, druhou napsali redaktoři bulvárních novin. Společnou mají téměř bázlivou úctu.

Jiřina Jirásková

Smrt prodává. Potvrdilo to třeba úmrtí Simony Monyové před rokem a půl, kdy se její knihy vyhouply okamžitě do čela žebříčků a její první a špatná biografie vyšla už tři týdny po pohřbu. Podobně je to teď i v případě skonu Jiřiny Jiráskové, tady stačily k vydání publikace o ní čtyři týdny.

Na pultech je už déle hereččin životopis od Alexe Koenigsmarka, který vyšel poprvé v polovině devadesátých let, v roce 2008 ho oba aktéři společně doplnili a nakladatelství XYZ loni před Vánocemi znovu vydalo, protože kniha byla beznadějně rozebraná.

"Nechceme nijak spekulovat, jestli nám smrt Jiřiny Jiráskové a následně i Alexe Koenigsmarka zvýšila prodeje, protože kvůli tomu jsme ji nevydávali," říká Radka Potměšilová z vydavatelství Albatros Media, pod něž XYZ spadá. Koenigsmarkův životopis není špatný a k bulváru má daleko.

Blbec, jenž není blbcem

Dvě novinky však už se smrtí kalkulují. První je vlastně deník a jmenuje se Leť, volavko! s podtitulem Chvíle s Jiřinou Jiráskovou od Jany Tesaříkové. Za druhou stojí redaktoři Blesku a nese název Jiřina Jirásková - Jen to klidně napište.

Jana Tesaříková - Leť, volavko! (Chvíle s Jiřinou Jiráskovou)

Tesaříková je pečovatelka a jako záskok vypomáhala loni dva týdny u známé herečky. Od čtení odrazuje už obálka, málokdy se podaří vytvořit grafikům něco tak příšerného: vešly se na ni dvě kresby letících ptáků, jedna velká nepříliš lichotivá barevná fotografie herečky s cigaretou a bílým vínem, tři různá písma, šestnáct velkých písmen I, která mají vytvářet jakýsi grafický předěl, a ještě logo nakladatelství Carpe diem.

Autorka to však myslí upřímně. Prostě a celkem bezelstně vypráví o setkání, které jí mnoho dalo, o svém původním strachu, o síle hereččiny osobnosti. Jirásková na ni nejprve volala Blbče!, potom už jen Blbče, co nejsi blbcem! Přesto hledá pozitiva, krásné momenty, dojemné chvíle. A dojímá i čtenáře. Text však místy bují naprosto nepodstatnými informacemi: třeba tou, že po cestě z Šumavy do Prahy se ošetřovatelčin autobus porouchal a musel být vyměněn, přemírou klišé, třeba když nečekaný dárek "hladí duši", a slov, která člověk v běžném hovoru nedostane z pusy - místo výplata se tu říká finanční závazek.

Žena z lidu

Redaktoři Michaela Remešová a Roman Schuster o herečce psávali často, obvykle jí netelefonovali, ale chodívali za ní domů. Oslovovala je křestními jmény, oni znali buldočka Amálku i obraz hereččiny maminky zavěšený nad urnou s jejím popelem, snášeli navenek drsnou a uvnitř laskavou povahu Jiráskové.

Michaela Remešová a Roman Schuster: Jiřina Jirásková - Jen to klidně napište

Vracejí se k podstatným chvílím hereččina života a popisují je znovu, jejími slovy. Je to vlastně taková rozšířená verze odlehčeného magazínového čtení, při níž se čtenář, který má rád celebrity, tetelí blahem z bezprostřednosti staré paní a je šťastný, že i ona, byť si dokázala prosadit třeba kouření v nemocnici, měla svůj obyčejný rozměr v podobě venčení psa či zahrádkaření na chalupě.

Přestože obě knihy využívají hereččina odchodu, nedovolí si žádné skandální odhalení, nešpiní. Jirásková byla metr a její svéráz stále působí. Jako by neuctivé životopisce mohla kárat i z onoho světa.