"O čem se ti to na dnešek zdálo? Doslova ses chechtal ze spaní," vyzvídala má nahá múza, když jsem za ní ráno vběhl do sprchy.
Látku na film lze najít v podstatě všude. V knižním bestselleru, ve vlastním životě, v černé kronice, v příběhu, který vám vyprávěl koktavý spolucestující v tramvaji, a znal jsem dokonce autora, který se v opilosti vytahoval, že dokáže napsat scénář i na motivy návodu k obsluze zahradní sekačky.
"Ale natočit film podle vlastního snu, navíc komedii? To je dost šílený nápad i na mě," přemítal jsem v posteli, když jsem se z toho podivného snu probral.
"No co, zapíšu to a ráno se na to podívám s čistou hlavou," rozhodl jsem se a zašmátral ve tmě po notesu. Na nočním stolku ale neležel.
Ta krásná potvora spící na posteli vedle mě mi ho nejspíš schovala. Asi ji minule trochu naštvalo, že jsem si do něho dělal poznámky i během našeho milostného dovádění.
Abych všechno nezapomněl, shrnul jsem rychle v několika větách příběh snu fixou na její nahé pozadí, které na mě vykukovalo z pod přikrývky.
Ráno mě probudil dívčí zpěv a zvuk sprchy z koupelny. Vtrhl jsem dovnitř a zachránil ten nápad těsně před tím než ho navždy odnesla voda.
Tradované pravidlo říká, že dobrý filmový námět má být alespoň natolik zajímavý, aby přiměl producenta típnout doutník a tak stručný, abyste mu ho dokázali napsat na vizitku.
Protože na vizitky si zrovna nepotrpím, poslal jsem ho producentovi tak, jak jsem ho zaznamenal v noci – na zadnici té mladé krásky. A taky to zafungovalo. "Beru to," oznamoval mi po telefonu už za hodinu. "Konečně něco pořádného, co má hlavu a patu."
Jak říkám, ŽENY V POKUŠENÍ byly od samého počátku můj vysněný film.
Ženy v pokušení
Režie: Jiří Vejdělek |