Má úspěch v divadle - nedávno mu po premiéře jeho nové hry (Sukně smutnou jehlou spíchnutá) tleskal plný Semafor.
Letos se oženil, vzal si učitelku češtiny Markétu, o téměř padesát let mladší bývalou fanynku. Potkali se v divadle, ona dělala v Semaforu několik let uvaděčku.
„Byl jsem už dlouho sám a Markétka byla milá. Pozval jsem ji na večeři, krásně jsme si popovídali. To je v mém věku nejdůležitější. Proč jsme se vzali? Chodili jsme spolu osm let a Markétka trochu trpěla tím, že jsem ji všude vodil jako přívěsek,“ říká Jiří Suchý.
První velkou lásku prožil až v šestadvaceti letech. „Bál jsem se, že budu odmítnutý. Před ženami jsem byl vždycky plachej,“ vysvětluje.
„A zrovna mně se muselo stát tohle: točil jsem ještě za totality reklamní film na Severočeské tukové závody a potřeboval jsem tam skupinu holek, které by tančily twist. Říkal jsem, že si je seženu sám. Obtelefonoval jsem kamarádky, ale nikdo neměl čas. Pak jsem na to zapomněl a najednou mi volali z produkce, že by měly druhý den přijít. Tak jsem se vydal do ulic. Na Národní třídě jsem šel k první dívce, kterou jsem potkal, a oslovil ji: Dobrý den, sháním do filmu dívky. A ona mi řekla: Vy jste Suchý? Nemám zájem. Myslel jsem, že omdlím.“
Dnes se tomu směje. Ostatně humor vyhledává celý život. Tvrdí o sobě, že není příliš silný dramatik. „Mé hry mají úspěch jen díky humoru,“ praví.
Ještě nedávno mu lidé, kteří se nesmějí, přišli podezřelí. Smál se vtipům Wericha a Horníčka. Teď má nejraději židovské anekdoty. Napadají ho prý i sprosté vtipy, ale ty nevypráví.
„Vím, že by se tomu lidi určitě zasmáli, ale naštěstí mám v sobě sebekritiku, takže když je to podpásovka, tak to ze hry vyhodím. Obstojí jen fór, který se nestydím říct veřejně. Je to slušnost vůči mým zákazníkům. Několik lidí by si třeba řeklo: Tohle si teda nemusel. A to by mě mrzelo.“
