Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jiří Rulf stojí mimo proudy, nikoli mimo čas

  1:00aktualizováno  1:00
Petr Hruška, Bogdan Trojak a Jiří Rulf. Třetí básník k těm předchozím dvěma ve Velké řadě Edice Poezie nakladatelství Host příliš nezapadá.
knihy - literatura

knihy - literatura (ilustrační foto) | foto: CorbisProfimedia.cz

Ale Jiří Rulf (1947) by se nehodil ani jinam. Novátorský proud šedesátých let absolventovi bohemistiky a historie pražské filozofické fakulty o pár let unikl, navíc mu estetika čisté formy nevyhovovala – a čtenářský výbor Srdce metronomu tvorbu z tohoto období také pomíjí.

Normalizační publikační omezení mezeru mezi jeho generačními druhy i čtenáři ještě prohloubilo – Rulf oficiálně debutoval až v roce 1988 sbírkou Prospekt na rozhlednu.

Především nepodléhá literární módě a netíhne k sdružování pod hlavičkou stylu či světanázoru. K poezii postupně přidal román (Let chroustů) i překlady operních libret a knihy shrnující příspěvky z týdeníku Reflex, kde pracoval – svazek portrétů Literáti a soubor rozhovorů Jací jsme.

Mokvající cement
Chronologické řazení osmi sbírek v Srdci metronomu zrcadlí Rulfův vývoj od rozmáchlých, symbolicky výpravných veršů osmdesátých let (Polední příběh, triptych Rádio Netopýr, Prospekt na rozhlednu) k žánrově čistým Maloměstským elegiím (1998–1999) a stejně náročným intimním i společenským reflexím užšího, ale intenzivnějšího záběru v jeho současnější tvorbě.

Paralelně s tímto vývojem se mění i lyrický subjekt – směrem k jeho odkrytí, zvýraznění a přirozenému zabydlení v Rulfově poetice; reflexi dějinných událostí tak posouvá k vichřici soukromé (úmrtí blízkých, rozvod).

Proměny mluvčího odrážejí také metamorfózy Boha – dobývajícího a upoceného Pána v posledním oddílu Zatoulané město (2003–2004), obsahujícím nové verše, opouští i jeho stín a on marně pátrá po tom, "co zvolat/ na utíkající snědé děti", když "jako ožralý, hloupý sochař" rozpouští svá díla v kyselině.

Víra ve smysl poezie si umlkající naději v sílu transcendence nadhazuje na zádech jako pytel mokvajícího cementu. Tomuto vývoji odpovídá i projasňující sestřihání volených výrazových prostředků. Složitá, až hmotně těžká metaforika ustupuje "přívětivějšímu" zjednodušení slohu.

Bolavá naděje
Jiří Rulf se neštítí hodnot jako krása, pravda a láska, z nichž se už i poezie vykrucuje, ani mohutnosti alegorie či apostrofy. A nestydí se také vážného epického angažmá pro velká témata tragických okamžiků dějin lidstva, bez omezení času i prostředí (události v Beslanu, holokaust, "květinářství umělých vůní" současného světa).

Čas, soukromý i nadosobní, je pro Rul- fa stálým pokušitelem – o zachycení jeho proměn, zastavení i plynutí usiluje pomocí originální, ale i domácí poezií už předtím rozvinuté symboliky.

Tyto rysy jsou v souladu s Rulfovým odporem k povrchově půvabným rýmovaným veršům a sdělné jednoduchosti. Zjevně poučený přístup k formální i motivické výstavbě básně je čtenářsky místy příjemně náročný, byť v jeho vytříbenosti převládá konstruující intelekt.

Pozoruhodné jsou i ojedinělé milostné básně: jejich síla je v náznakové jemnosti a vkusu, přestože tělesno je tu často předkládáno ve své odpudivě živočišné podobě.
Stabilním prvkem Rulfovy poetiky je její věcnost a vyváženost, překračující autorem oblíbené výrazné kontrasty (věčnost a nicota).

Stálé je i vědomí konečnosti, ovšem pohled na ni se pozměňuje: pokusy o smíření se smrtí střídá úzkost následovaná přijetím této danosti ("a neodehnal jsem ji,/ protože byla všude").

Smutná, zklamaná, hodnotící ironie je stále dominantnější – na tíhu mravních apelů funguje jako působivá uvolňující pojistka. Poslední báseň výboru sice prostředkuje vrcholně deziluzivní ohlédnutí za právě uplynulým časem – "tento laskavý svět/ jímž nepohne nic// ... nosí v sobě dítě, co se nehýbe,/ dítě, co jen neodbytně mrká" – Rulfův autorský výbor jako celek je však vyrovnanou výpovědí o nelehké cestě k víře v naději.

JIŘÍ RULF: Srdce metronomu. Vybrané básně z let 1979–2004
Doslov Pavel Janáček. Výtvarný doprovod Pavel Preisner. Fotografie autora Václav Budkač, Petr Jedinák. Host, Brno 2005. 240 stran, náklad neuveden, doporučená cena 169 korun.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z filmu Muži, kteří nenávidí ženy
Milénium představí Lisbeth Salanderovou popáté. Příštím dílem skončí

Knižní sága Milénium odstartovala úspěch severské krimi, na které se později svezli i autoři, jakými je Jo Nesbo nebo Jussi Adler-Olsen. V září vyjde další...  celý článek

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Spisovatel Fredrik Backman
Píše jako Fulghum, ale je ze Švédska. Synovi se omlouvá za budoucí trapasy

Nakladatelství Host přivezlo před třemi lety do Česka úspěšného švédského spisovatele, sloupkaře a blogera Fredrika Backmana. Čtenáře si tehdy získal románem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.