V centru vašeho zájmu stojí Napoleon. V závěti odkázal rentu tomu, kdo bude psát o slávě jeho zbraní. Dosáhl byste na odměnu, nebo by byl nespokojen, když kriticky rozebíráte i jeho neúspěšné bitvy? Otázkou je, zda by si přál, aby se o něm i dnes psalo.
Napoleona by určitě zájem těšil. Roky exilu na Svaté Heleně zasvětil vytváření legendy o své osobě. Ale z kritiky by se neradoval a vášnivě by reagoval. Dokazoval by, že se mýlím, svaloval by vinu na jiné a trochu lhal, jako mnohokrát, například o bitvě u Waterloo. Podle něj mu ji prohráli všichni kolem, jen on ne. A tu zmíněnou rentu dostal ze závěti jezdecký důstojník Marcellin de Marbot, takže na mě se, bohužel, už nevztahuje (smích). O slávě Napoleonových zbraní psali mnozí, on se mu však zalíbil nejvíc a Marbotovy memoáry jsou dodnes nejčtivější a nejvydávanější paměti té doby. Byl jsem ale jejich prostřednictvím odměněn, měl jsem čest je přeložit i komentovat.
Kdysi jste zmínil, že by se Napoleonovi zamlouvala Evropská unie. Co by nyní řekl odchodu Velké Británie?
Unie by se mu zamlouvala navzdory nedostatkům a rozporům a z brexitu by měl velkou radost, neboť „anglického leoparda“, jak Británii říkal, pokládal za úhlavního nepřítele. Evropu se ostatně snažil sjednotit právě proti Britům, které chtěl roku 1806 ekonomicky izolovat systémem kontinentální blokády exportu i importu.
Předpokládám, že Napoleon by chtěl být v EU šéfem.
Samozřejmě že by chtěl Evropě šéfovat! Francie by v ní byla hegemonem, dávalo by jí to podle něj právo velkého národa, velkého v myšlenkách i ve vítězstvích. Nešlo by ale o unii sjednocenou politicky i hospodářsky, jen o Evropu spojeneckou. Francie měla být „přirozeným zprostředkovatelem mezi starým a novým řádem věcí“, mezi starým se zbytky feudalismu a novým porevoluční doby. První kroky Napoleon udělal už na počátku císařství, kdy s Francií propojil část Itálie, Belgii, Holandsko a do jisté míry Švýcarsko. A nakonec změnil rozdrobené Německo, onu Svatou říši římskou, v Rýnskou konfederaci, v níž se jmenoval protektorem.
Jaký vztah měl Napoleon k českým zemím? Samozřejmě kromě příjemných vzpomínek na vítězství v bitvě u Slavkova.
Žádný vztah k českým zemím neměl, vnímal je jako součást habsburské monarchie. A obyvatelé českých zemí neměli vztah k němu. Až obdivuhodně zachovali věrnost císaři Františkovi, bojovali za něj a krváceli.
