Končí období bezvládí a vše se v dobré obrátí. Národní galerie v Praze, jedna z našich nejvýznamnějších kulturních institucí, se po více než roce dočkala řádného generálního ředitele. Historika umění Jiřího Fajta včera do jeho nové funkce uvedl ministr kultury Daniel Herman.
Nový šéf si zaslouží krátkou dobu hájení, takže na jakékoliv hodnocení si budeme muset počkat. Ať už se však čtyřiapadesátiletý kunsthistorik v následujících týdnech a měsících uvede jakkoliv, úterní milník je dobrou zprávou hned v několika ohledech.
Galerie není Knížák
Zaprvé, konec „bezvládí“ není líbivá fráze, ale prostý fakt. Po odvolání generálního ředitele Vladimíra Rösela loni v dubnu vedl galerii jeho náměstek Vít Vlnas. Sám o sobě mluvil jako o řediteli „udržovacím“. Dočasný mandát mu svazoval ruce a Vlnas nechtěl a ani nemohl dělat zásadní rozhodnutí. Kromě rutinní práce, kterou udržoval motor kolosu jménem Národní galerie v chodu tak, aby se nezadřel, nezmohl o moc víc. Nyní se bude moci galerie spravující největší sbírku umění v Česku rozmáchnout a začít plánovat v poněkud delším časovém horizontu.
Osobně se domnívám, že v úterý odpoledne se velmi ulevilo právě profesoru Vlnasovi. „Není mi jedno, kam a kudy se Národní galerie ubírá, svázal jsem s ní svůj dosavadní profesní život,“ říkal, když původně na pár měsíců, nakonec na dlouhý rok a čtvrt přebíral ředitelské otěže. A zároveň se netajil tím, že se těší na návrat ke své předchozí práci, kdy vedl Sbírku starého umění NG. Jedním z očekávaných výsledků jeho kurátorské práce bude v listopadu výstava Otevři zahradu rajskou, která mapuje kulturu benediktinského řádu. Je tedy na co se těšit.
Další věc, která může Národní galerii jedině prospět, je ředitel, který zná výstavní prostředí a zároveň má vizi. Milan Knížák byl a je uznávaným výtvarníkem, ale během dvanácti let ve vedení vtiskl NG příliš svého rukopisu. Až se zdálo, že galerie je Knížák a Knížák je galerie. Bez jakékoliv snahy o hodnocení jeho přínosu, takový přístup je špatný. Ať se nám to líbí, nebo ne, Národní galerie je především olbřímí státní institucí, její fungování a postavení definuje samostatný zákon a stará se o sbírku umění těžko vyčíslitelné hodnoty a několik historicky cenných budov – obojí je majetkem státu.
Konečně koncepce?
Knížákův nástupce Rösel, který přišel zvenčí, přinesl naopak lehce bezkrevný manažerský přístup. Ten by nebyl nutně na škodu, kdyby se podařilo najít nějakou tvář Národní galerie. Což se nepovedlo a na vině je dílem ředitel a jeho management a dílem politická garnitura minulých let, reprezentovaná především zmatenou ministryní kultury Alenou Hanákovou, která mu jeho nezáviděníhodnou práci rozhodně neulehčila.
Veletržní palác
Jiří Fajt jistě není mužem bez chyb. Na výtvarné scéně, jež vzájemnou hašteřivostí jednotlivých aktérů někdy připomíná anarchistický debatní klub kombinovaný s mateřskou školou, se objevují hlasy, že se obklopuje „nevhodnými“ lidmi. Nebo že je spojnicí některých podnikatelů s „vývozním razítkem“ pro kulturní památky, jímž NG disponuje. Většinu výtek se však novinář dozví jen mimo záznam, a nezbývá tedy než počkat, jak se nový ředitel skutečně projeví.
Faktem je, že jeho odbornou kvalifikaci nezpochybňuje snad nikdo. Docent Fajt se specializuje na středověké umění, je autorem řady odborných publikací. K jeho nejznámějším výstavním projektům patří Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV., Karel IV., císař z Boží milosti, která vznikla v roce 2005 pro newyorské Metropolitní muzeum. Byl také autorem výstavy Europa Jagellonica, která v roce 2012 začala v Galerii Středočeského kraje a poté se přesunula do Varšavy a Postupimi.
Velký oponent Milana Knížáka by mohl udělat definitivní tečku za jeho excentrickým obdobím. Se svou koncepcí už několikrát uspěl u odborných porot a dnes pouze říká, že ji bude korigovat po seznámení se s vnitřním fungováním NG. Fajt má v plánu vyřešit financování galerie, díky privátním sponzorům chce do Česka dovézt velké zahraniční projekty. „Sbírkové fondy jsou těžištěm naší péče, ale to považuji za samozřejmost. Chceme se zaměřit na návštěvníky a nabídnout jim atraktivní program,“ říká. Zároveň hodlá propagovat české autory v zahraničí a posílit tvář NG ve veřejném prostoru.
Pokud by se mu tohle všechno povedlo, zasloužil by si Jiří Fajt uznání.
