z inscenace opery Bohuslava Martinů Hry o Marii

z inscenace opery Bohuslava Martinů Hry o Marii | foto: Ilona Sochorová

Jiří Bělohlávek výpravně nastudoval Hry o Marii Bohuslava Martinů

  • 0
Nastudováním čtyřdílného cyklu jednoaktových oper Hry o Marii vzdá Národní divadlo hold Bohuslavu Martinů, jehož 50. výročí úmrtí si po celý rok připomínáme. Orchestr opery ND povede světoznámý český dirigent Jiří Bělohlávek, režisérem inscenace je šéf opery Jiří Heřman.

Bohuslav MartinůCelovečerní tetralogie, jejímž ústředním tématem je mateřská láska a překračování hranice mezi přirozeným a nadpozemským, bude divákům v premiéře představena již 29. a 31. října. Premiéra opery je součástí rozsáhlého mezinárodního projektu Martinů Revisited.

Vedle řady sólistů v čele s Marií Kobielskou, Alžbětou Poláčkovou, Danou Burešovou, Pavlou Vykopalovou a hlavními mužskými představiteli Svatoplukem Semem či Martinem Bártou vystupuje ve Hrách o Marii sbor opery Národního divadla, Pražský filharmonický sbor, Kühnův dětský sbor, balet opery Národního divadla a externí tanečníci.

Na novém nastudování dále spolupracuje přední český choreograf Jan Kodet, scénograf Pavel Svoboda, kostýmní výtvarnice Alexandra Grusková a světelný designer Daniel Tesař. Inscenace Her o Marii patří v Národním divadle k nejvýpravnějším v posledních letech.

Po premiérových představeních bude opera Hry o Marii uvedena 2. a 7. listopadu, poté se navrátí v adventním čase 13. a 16. prosince a přivítá také Nový rok slavnostním uvedením 1. ledna.

z inscenace opery Bohuslava Martinů Hry o Marii

Opera Hry o Marii z let 1933-34 je svou formou ojedinělá nejen mezi díly Bohuslava Martinů, ale i v celé operní literatuře. Martinů oslovily starodávné příběhy a podobenství o posledních věcech člověka a o mateřské lásce, která je schopna skrze soucit a odpuštění konat zázraky. Zpracoval je v širokém výrazovém spektru s použitím chorálního zpěvu, jarmareční podívané, tance, mluveného slova, lidových písní i barvitého symfonického zvuku moderní instrumentace.

"Pro Bohuslava Martinů bylo velmi inspirující středověké divadlo svými jednoduchými vyjadřovacími prostředky. Nesnaží se mnohdy vyprávět děj, důležité jsou obrazy – výseky ze životů jednotlivých postav, do kterých vtiskl určitou lidskou zkušenost. Jednotlivé hry mají různý obsah, přesto je spojuje téma hranice mezi životem a smrtí a téma odpuštění. Myslím, že se nám podařilo jednotlivé hry také propojit ve scénické výpravě, která je velmi bohatá a v níž se představí téměř 200 účinkujících," říká režisér Jiří Heřman.

Jiří Bělohlávek"Jako jednotící princip, jímž spojuje čtyři rozmanité náměty, zvolil skladatel křesťanskou ideu odpuštění hříchu a vykoupení. Toto zdůraznění metafyzické pointy propůjčilo jednotlivým příběhům hlubší význam a vznikl čtyřdílný cyklus jednoaktových oper neobyčejné krásy a duchovní síly," doplňuje dirigent Jiří Bělohlávek.

Opera, jejímž ústředním tématem je dobrotivost a soucitnost Kristovy matky Marie, v širším smyslu (a především) pak ženství - moudré, pošetilé, hříšné, marnivé, láskyplné, obětující se, velkorysé..., má čtyři samostatné části: Panny moudré a panny pošetilé podle francouzsko-latinské liturgické hry Sponsus z 11. století, Mariken z Nimègue, mirákl (tedy středověká hra o zázracích světců) podle vlámské legendy, Narození Páně, operně-oratorní forma českého lidového Betléma, a Sestra Paskalina, legenda na motivy Julia Zeyera a české lidové poezie.

z inscenace opery Bohuslava Martinů Hry o Marii

Vítězslav NezvalOriginální hudebně-dramatické dílo Hry o Marii vytvořil Bohuslav Martinů v Paříži v první polovině 30. let minulého století. Libreto k první části napsal Vítězslav Nezval podle starofrancouzské liturgické hry, pro druhou byla použita stará vlámská hra v úpravě Henriho Ghéona a v překladu Viléma Závady, ke třetímu dílu Martinů sám vybral texty moravských lidových písní a závěrečný díl je zčásti skladatelovou dramatizací Zeyerovy povídky a dvou francouzských středověkých miráklů, zčásti jsou v něm použity citace moravské lidové poezie, biblických žalmů, modliteb a liturgických textů.

Sám Bohuslav Martinů ke svému dílu uvedl: "Dílo je v podstatě lyrické, přes velmi dramatický spád, který je podřízen všeobecnému pohybu hry a zůstává vždy v hranicích krásy. Nevyhýbám se fantastickému, ale nenormální je přehnané. Konečně, moje hra, i když jde o drama, není pesimistická; je to tragédie, která není smutná, a není to rezignace. Je optimistická a životná a není psána pro teoretika, nýbrž pro publikum, které přichází do divadla, aby se povzbudilo."