Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jirásková: Pro národ jsem se stala ikonou až jako stará Kekulová

  14:19aktualizováno  14:19
Nesnáší titul herecká legenda, jenže co s tím, když jí je. Má za sebou krutý boj, který vyhrála. A v lednu se definitivně vrací na plac. Paní Jiřina Jirásková. V rozhovoru pro MF DNES ji vyzpovídala Barbora Tachecí.

Kdyby dnes místo mě seděl proti vám Ježíšek, co byste mu řekla?
Poprosila bych ho, aby místo té bohaté nadílky, kterou bezpochyby obdržím, zařídil to, abych byla chvilku zdravá. A ať si ty věci všechny vezme.

Ale nemá on už splněno tím, že jste doma z nemocnice a evidentně na dobré cestě do divadla?
Říká se víra tvá tě uzdraví. Tak vás při tom nechám. Mám za sebou pět narkóz a týden umělého spánku. Třeba teď budu mít opravdu chvilku pokoj.

Jaký je umělý spánek? Zdá se vám něco?
Ne. Já si nepamatuju vůbec nic. Jenom jak se probudím a mám hadičky ve všech otvorech svého těla, hlavně hlavy, což je peklo.

Změnilo vás to nějak?
Zcela bezpečně mě to změnilo. Léta jsem se těšila dost slušnému zdraví a dost jsem na to hřešila. Měla jsem pocit, že jsem nezranitelná. Tohle bylo pro mne dost překvapující a ujišťuji vás, že v takovém momentu k bilancování dospějete, ať chcete nebo ne.

Že by pokora?
Mám pocit, že pokora mi nebyla cizí nikdy, ale teď jsem v tom zvlášť úzkostlivá a hledám případnou nepokoru v každém svém gestu.

Dovolíte si už plánovat, jak to bude dál s divadlem, televizí, prostě hraním?
Důležité je zachovat chod hlavy. Myšlenky lze přenést do publika i bez pohybu. Pokud jde o pohyb, jsem dost skeptická. Ještě než vystoupím na prkna Divadla na Vinohradech, chci si to vyzkoušet ve velké roli, mohla bych vznešeně říci, která mě nebude zatěžovat fyzicky. Ale pravda je taková, že pokud budu sedět, tak mi snad hlava bude velet co a jak.

Rozhovor Barbory Tachecí s Jiřinou Jiráskovou.

Čekáte ještě na nějakou roli, sníte o něčem nebo se vám herecky vše splnilo?
V životě jsem odehrála obrovské kvantum královen, všechny ty Alžběty, Kristýny, Kleopatry a další významné ženy. Ale stala jsem se tomuto národu opravdu ikonou až starou Kekulovou. A jsem za to nesmírně vděčná. A já divákům rozumím, protože ta stará Kekulová je poctivá, laskavá, nekrade. To je velmi úzkoprofilové zboží.

Nechci vás tlačit do role intelektuálky, protože vím, že to je vám bytostně cizí, ale...
...řekněme, že jsem bývala herečka, která by intelektuálku nějak trochu uměla aspoň zahrát...

Takže teď ta otázka: není to přecejen trochu profesionální smutek, že máte za sebou tolik vynikajících rolí ve vynikajících hrách a nejslavnější jste jako paní Kekulová?
Má to svoji logiku. Paní Kekulové nemůže nikdo závidět. Petr Nárožný to vystihl skvěle, když se ke mně při natáčení naklonil a pošeptal: jestli se dá dohromady stará dementní uklízečka s alkoholikem hrobníkem, už tu chybí jen Obama.

Očima Barbory Tachecí

Celý stůl v předsíni má plný dopisů od přátel, diváků a fandů, kteří jí přejí uzdravení. Máte tam nějaký anonym?, ptám se. Ale prosím vás, anonymy se posílají lidem, kterým někdo něco závidí a co chcete závidět choré chudé trpaslici s krátkýma nohama?, prohlásí rezolutně Jiřina Jirásková a je jasné, že je jí mnohem líp. A každým dalším momentem ten dojem roste: Děkuji za květinu. Není tedy moc velká. Byla jsem zvyklá na jinčí pugéty. … Máte krásný přívěšek, trváte si na něm? Jedna novinářka mi tu nechává pokaždé náramek. Hezký zvyk... Ano, na jídlo mám být opatrná. Mám jíst ovoce. Tohle přede mnou je koňak. Jiřina Jirásková je zpátky. Skvělé. Prostě skvělé.

Co jste o sobě zatím nikomu neřekla?
Mám jednu takovou černou díru. Podívejte, co mám támhle vedle postele. Madona s křížkem. To je záležitost, která mi teď hodně zatěžuje mysl. Já jsem sice byla chvilku vychovávaná v klášteře, myslím si, že jsem věřící, ale nejsem ten bezmezně věřící člověk. Možná bych jím chtěla být, ale nejde mi to. Tam nejsem hotová – ve vztahu k bohu. Nechci jen opakovat dogmata, kterým nerozumím. Ale zároveň, kdybych věděla, že jsem v životě ani jednou neporušila desatero, byla bych šťastný člověk.

Víte, jaký by to byl nudný život?
Proč? Netoužím po tom zabíjet třikrát týdně.

Tak jsou tam i jiná přikázání...
Já vím, nepožádáš manželky bližního svého ani statků jeho. Obé je lákavé, já vám rozumím. A uznávám, že to je dost složité. Ale vážně: čtu teď po nocích materiály o pravoslaví, které jsem dostala od metropolity pravoslavné církve – od něj mám tu Madonu. A je to vzrušující. Pořád mám pocit, že vlastně víra je jen jedna: víra v dobro.

Půjdu na pevnější půdu. Máte nějaký mindrák?
Krucifix... Mívala jsem mindrák, že mám krátké nohy. Ale to už vám u Kekulové nevadí. A královny jsem většinou hrála v dlouhých sukních, takže tam to taky nevadilo.

Jiřina Jirásková a Iva Janžurová v seriálu Sňatky z rozumu

Jiřina Jirásková a Iva Janžurová v seriálu Sňatky z rozumu

Jiřina Jirásková, Iva Janžurová a Jiřina Bohdalová ve filmu Světáci

Jiřina Jirásková, Iva Janžurová a Jiřina Bohdalová ve filmu Světáci

Jde mi o to, jestli tím sebevědomým vystupováním a štiplavou ironií něco schováváte nebo se naopak zcela odkopáváte?
Tak za prvé: mě napadají samé blbosti. A když je zabalíte do vtipu, tak si skoro nikdo nevšimne, že jsou to blbosti. Za druhé: je v tom genetika. Moje maminka byla úžasně vtipná do svých devadesáti osmi let. A za třetí: nesnáším sebezpytné řeči, takže to radši všechno hodím do fóru, je to za jedny peníze.

Vypozorovala jste, že čím jste sebevědomější, tím víc popuzujete zamindrákované blby?
Co vám na to mám říct? Ano. Ano. Ano.

Děláte dojem, že ve své těsné blízkosti vás mohli a mohou snést jen silní a chytří jedinci – teď mluvím o mužích. Jiní vás nezajímali?
Ne. Já bych klidně mohla žít s Ezopem, než ho svrhli z té Tarpejské skály. Nevadilo by mi, že je hrbatý. Ale byl chytrý. Blbej krasavec je k nepoužití.

Jak někdo takový, jako jste vy, mohl zcela vážně usilovat o život jeptišky? Byl to jen pubertální nápad, který měl šokovat, nebo něco víc?
Viděla jste někdy, jak pěkná, urostlá žena, která má na sobě řeholní oblek, je elegantní? Mně se líbily ty kostýmy.

Jiřina Jirásková ve filmu Flirt se slečnou Stříbrnou

A napadlo vás, že s těmi kostýmy je spojeno celoživotně několik drobných omezení?
Napadlo. Ale když jsem byla v klášteře v Kutné Hoře, představenou gymnázia byla jistá Máter Theresia Kropáčková. Velmi chytrá, velmi krásná, vysoká, štíhlá, velmi vzdělaná a mně se zdálo, že ona je ideál všeho. A neměla jsem pocit, že by stonala hladem nebo žízní, že je omezována.

Takže vám díky matce představené nevadila idea, že budete celý život bez muže?
Ne. Nevadila.

Není vám v takových chvílích, jako jsou Vánoce a čas po těžké nemoci, líto, že nemáte děti?
To je mi líto už mnoho let. Já jsem programově děti mít nechtěla, protože jsem se domnívala, že buďto porodím dítě, které budu vychovávat tak, aby bylo v životě šťastné a mělo neproblémový život a pak z něj budu já nešťastná. Nebo budu vychovávat dítě, kterého bych si mohla vážit, a pak bude nešťastné ono. Takže jsem říkala, že není doba na to mít děti. Velmi jsem se mýlila. Velmi.

Žádným těm báječným mužům, se kterými jste žila a byla, nevadilo, že nechcete děti?
To je právě ono. Nevadilo. A to byla ta chyba.

TýTý 2008 - Jiřina Jirásková a Lucie Bílá

Často a hezky mluvíte o mamince. Ani ta vás do dítěte netlačila?
Ne. Nikdy. Ona absolutně respektovala to, co chci. Vidíš, mamičko, tak konečně vím o něčem, co jsi udělala špatně. Hezky jsem jí to řekla, že?

Už jste zmínila, že nemoc vás dohnala k bilancování. Podělte se, na co jste v životě doopravdy pyšná a co si doopravdy vyčítáte.
Doopravdy si vyčítám, že jsem prchlivá. A někdy tím raním. Taky bych si vyčítala, kdybych ve svém životě našla hodně lží. Ale já jsem se vždycky bála lhát, vždycky jsem měla takové nepříjemné mražení a snažím se tomu vyhýbat.

Pokud jde o tu prchlivost, koho jste naposledy urazila?
Kde koho. Děvčata, která se o mě starají a udělají něco jinak, než jsem zvyklá, tak na ně křičím. Třeba: co jsi to udělala? Ty nevíš, jak jsem ty polštáře dávala? Jsou to obdivuhodné ženy, že to se mnou vydrží.

A pýcha na co?
Myslím, že jsem ve své podstatě hodná a snažím se nikoho nezarmoutit. Vyjma té prchlivosti. Fakt se toho nemůžu zbavit. Já na to za deset minut zapomenu, ale ti ostatní si to v sobě nosí třeba týden. Jak k tomu to mé okolí přijde?

TýTý 2008 - Jiří Hubač a Jiřina Jirásková

Hlavně, že neškodíte sama sobě, ostatní se vzpamatují. Můžu na téma stáří? Nevadí vám to?
No já se pokusím do toho vžít, jaké to bude, až to přijde.

Tak, o to jsem chtěla poprosit. Jsou lidé, kteří umějí stárnout a každý věk si užívají, pak jsou ti, kterým to moc nejde a trápí se. Do jaké kategorie se budete řadit vy?
Nemůžu pochopit, že někdo říká, že stáří je krásné. Co je na tom krásného, když lidé kolem vás odcházejí? To je na stáří nejhorší – odcházejí ti, které potřebujete k dýchání. A když odejde partner, je to skoro k nepřežití.

Jaké roky pro vás byly nejšťastnější?
Když jsem nesměla na kameru ani na mikrofon. Podskalský byl velmi vzdělaný od mykologie až po astronomii. A byl čas na pěstování zahrady, postavila jsem park a byla jsem klidná. I když se mi pochopitelně po hraní stýskalo, byla jsem šťastná.

Nebylo to spíš v panu Podskalském než v zahradní architektuře?
Zcela bezpečně. Ale když jsem poprvé jmenovala čičorku pestrou a Podskalský to nevěděl, to byl pocit velkého vítězství.

Pojišťovna štěstí 3 - Jiřina Jirásková

Pojišťovna štěstí 3 - Jiřina Jirásková

Dagmar Havlová a Jiřina Jirásková

Dagmar Havlová a Jiřina Jirásková

Kdybyste dostala nabídku zapsat se do neexistující světové herecké encyklopedie jednou větou, jak by zněla?
Jirásková Jiřina – žena neznámého věku z Prahy, která měla hodně velkých dobrých vzorů a je jim vděčná, že některé věci od nich dosud nezapomněla.

Váš největší vzor?
Když jsem šla k divadlu, okouzlila mě Greta Garbo. A teď si představte, že ona byla vysoká, štíhlá, ten nádherný obličej světce. A já: malý, baculatý trpaslík. To je asi ten důvod, proč nejsem jako Greta Garbo.

Kdyby vám dal někdo možnost vrátit se v čase a změnit nebo vymazat nějaký úsek, čin nebo rozhodnutí, co byste smázla?
Mám za sebou jeden veliký zločin. Velmi jsem zklamala svého prvního muže. Uhnula jsem, byla jsem mu nevěrná a nikdy si to neodpustím. On si to nezasloužil. Ublížit člověku, kterého si vážíte, je hrozné.

Jak se to dozvěděl?
Obrátil se na daného člověka s dotazem a on mu to nepopřel.

To byl nějaký blbec, že?
Ano. O to to bylo hroší. Představte si, že žijete s chytrým, inteligentním, vzdělaným chlapem a ujedete s blbcem. To je neodpustitelné.

"Agent" Štěpničková

Když jsem vám nabízela možnost vymazat něco ze svého života, nenapadlo vás smazat své členství v komunistické straně nebo kauzu Jiřina Štěpničková?
S kauzou Jiřiny Štěpničkové jsem neměla vůbec nic společného a ona se taky po svém návratu z kriminálu se mnou pravidelně stýkala. To je za prvé. Pak ke straně: vstoupila jsem tam ve svých šestnácti letech a myslím, kdyby se ta doba vrátila, že bych to udělala zas. Bylo po válce, holka z chudé rodiny, věděla jsem o světě a faktech tak málo…

Vaše slzy nad úmrtím generalissima Stalina byly upřímné, nebo jste už tehdy hrála?
Byly upřímné. Myslela jsem si, že je to velká tragédie. Byl to pro mne otec lidstva. Copak jsem věděla o milionech mrtvých? Copak jsem věděla o Katyni?

Co jste tatínkovi se šlechtickým původem řekla na jeho legendární povzdechnutí: "Proboha, vždyť jsi moje dítě, tak blbá snad umřít nemůžeš!?"
Pro mne byl tehdy vedle. On byl velmi benevolentní, nechtěl páchat násilí na mladé holce. Ale měl.

Občas se omlouváte mamince, nechcete se taky jednou omluvit jemu?
Ne. On mne nevychovával. Kdyby mne býval vychovával, tak mi řekl víc než tu jednu větu. Měl mi říct o vyvraždění carské rodiny. Měl mi říct kupu dalších věcí. A já bych pak z Aurory rozhodně nestřílela.

Pokud jde o Jiřinu Štěpničkovou – je to tak, že jste na začátku padesátých let podepsala souhlas s jejím potrestáním za pokus o emigraci?
Podpis určitě ne. Ale nejsem si jista, jestli jsem tenkrát byla na schůzi, kterou kvůli tomu svolalo vedení. Připouštím, že jsem tam mohla být. Tenkrát jsme se dozvěděli oficiální verzi, že byla napojená na americkou rozvědku a z tohoto důvodu prchala z Československa. Já jsem si prostě myslela, že je agent.

Jiřina Jirásková

Kdy vám došlo, že to bylo jinak?
Když mně došlo všecko. Při procesech. Horáková, Slánský, Barák. Schod po schodu jsem přestala věřit.

Jiřinu Štěpničkovou pustili z vězení po osmi letech v roce 1960 a s vámi a vaším partnerem strávila prvního Silvestra na svobodě. Ptala se vás na to, jakou roli jste v tom jejím případě hrála?
Ona věděla, že žádnou. Obě jsme věděly, kdo šel za divadlo svědčit k soudu, kdo tam nesl podpisy členů divadla s žádostí o nejvyšší trest, věděla jsem, které dámy z jejího ročníku poslaly žádost prezidentovi, aby jí nepromíjel zbytek trestu, když měla být omilostněna. Jenže jsem to nikdy nemohla říct, protože bych bývala ublížila lidem, kterým jsem ublížit nechtěla. A jediný, co mně má Jirka Štěpnička za zlý, že jsem ty lidi nepráskla.

Váš zákaz hrát přišel v roce 1969, kdy jste vystoupila ze strany, a trval třináct let. Co bylo bezprostředním impulsem pro velkého bratra, že vám zakázal hrát?
Klasicky nesouhlas se vstupem vojsk a pak moje angažmá v několika televizních pořadech. Například Jizvy, jiskry, jistoty, které jsem moderovala. Tam vystupovala řada protirežimních lidí, já jsem se jich tak nestydatě ptala, jako vy teď mne a oni odpovídali. No a pak na mne v televizi jednou čekali takoví dva pánové, odvedli si mě stranou a tam mi řekli: paní Jirásková, je nám to moc líto, ale z rozhodnutí kulturní komise Ústředního výboru vy v televizi nesmíte dělat. Pak mi nabídli, že mne odvezou domů. Tak jsem jim řekla pánové, na to se vyserte, to já nějak zvládnu. A pak jsem s autem chtěla sjet z mostu, protože mi bylo jasné, že si neškrtnu.

Jak reagoval Zdenek Podskalský?
Byl báječný. Řekl zaplaťpánbu, že nechceš páchat sebevraždu, lidi by si mysleli, že chodím se Zagorovou. Zůstala jsem u divadla, takové paní, nesu vám psaní. Podskalský nebyl lakomý, tak jsem hlady neumírala.

Prověřila ta doba vaše přátele? Zklamala jste se v někom?
Ne, mí přátelé byli v pořádku. Ale třeba s Jiřinou Švorcovou jsem se deset let po vstupu vojsk nezdravila. Byla to hodná holka, ale Jirka Pleskot vždycky říkal: nezlobte se na ni, vždyť má mozek masařky.

Skok do současnosti. Má Mirek Topolánek vaše sympatie srovnatelné s těmi, které chováte k Václavu Klausovi?
Je to strašně hodný kluk. Stejné sympatie nejsou možné. Protože Václav Klaus je mimořádně vzdělaný, inteligentní a kultivovaný člověk.

A fandíte pořád ODS s tím hodným klukem v čele?
Váhám. Váhám.

Zkuste našim politikům poslat přes MF DNES a iDNES.cz vánoční přání, prosím.
Dámy a pánové, což takhle dát si desatero?





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Záběr ze site-specific představení V kruhu, které Divadlo Continuo uvedlo v...
RECENZE: Na Kratochvíli vypustí kvůli zkáze světa i tamní vodní příkop

Vodním kanálem pomalu plave muž táhnoucí za sebou vor s mrtvým zářícím andělem. Ten má na zádech nápis „Your utopia is my dystopia“. Obraz asi nejvíce vypovídá...  celý článek

Dramatik a herec Sam Shepard
Zemřel Sam Shepard, dramatik a herec nominovaný na Oscara

Ve věku 73 let zemřel americký dramatik, scenárista, herec a hudebník Sam Shepard. Za drama Pohřbené dítě z roku 1979 získal Pulitzerovu cenu, za roli ve filmu...  celý článek

Přemysl Pálek v titulní roli nového nastudování Krysaře v pražském Kalichu
Landův Krysař vznikl ve staré době. V Kalichu zkoušejí novou verzi

Po důmyslné dřevěné scéně plné otočných kulis se prochází postava v kápi. Herec Přemysl Pálek odříká své věty důsledně zadumaně. Jeho role Krysaře vzbuzuje...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.