Mejlo,
já jsem ten režim nenáviděl stejně jako ty a na rozdíl od tebe jsem žil v zapadlé vesnici. Absolvoval jsem tu dobu sám, sólově písničkami, a nebyl jsme obklopen skupinou stejně smýšlejících muzikantů jako ty. Něco jiného je, když jsi byl v Praze, kde se žilo jinak a kde jsi měl svoje zázemí a mohl jsi zapadnout mezi mraky přátel. Když vás sebrali, tak jsi věděl, že v tom nejsi sám. V té době jsem si odpracovával v Transportě výuční list, takže jsem byl přímo pod dohledem soudruhů v práci. Byla to prokletá doba. Mě dostali sólově s papírem plným udání, zjevně od mých kamarádů, a výhrůžkou kriminálu za věci běžné v té době, jako pobuřování, výtržnictví, hanobení hlavy státu a další. Na rozdíl od tebe jsem neměl nikoho, o koho bych se mohl opřít. Byl jsem v tom prostě sám a už nikomu kolem sebe jsem nevěřil, přestože jsme spolu chodili do hospod. Tehdy jsem si hlupák myslel, že když to estébákům podepíšu, že se dozvím, kdo mě prásk. Takže těžká paranoia.
Už jsem to paranoidní šílenství nemohl vydržet, tak jsem v osmdesátém zdrhnul do Prahy, kde jsem se jim chtěl ztratit. Trvalo jim téměř rok, než mě znovu chytli. Potloukal jsem se z místa na místo. Nakonec mě objevili v práci. To, že mi podstrčili kupon na nějakých pár hadrů, jim dalo pocit, že mě za to budou mít v kleštích, a když mi pak dali v Praze dva tisíce, tak si mysleli, že si mě kupují. A věříš mi, že jsem ty prachy vzal, protože jsem nechtěl dělat dusno? Jinak žádné honoráře jsem od nich nepobíral a nikdy jsem o zvýšení nějakých honorářů nežádal. Je to žvást, který si někdo vymyslel, anebo si na moje jméno přilepšoval. Nebyli zas tak blbí, aby jim nedošlo, že nejsem výhodná investice, a někdy v roce 1984 přišli konečně na to, že jsem nepoužitelný.
Když si to všechno zpětně v duchu přehrávám, tak si myslím, že jsem byl hroznej trouba, protože jsem neemigroval jako ostatní, mohl jsem mít klid. Tys alespoň před revolucí mohl jet s Půlnocí do Ameriky a já jsem nesměl ani do Polska. Můžu si za to sám, takhle jsem všechno vyžral až do konce.
Jsem moc rád, že ta prašivá doba je za námi, a omlouvám se znovu všem, kdo mezi ostatními podpisy našli můj. Svůj vztah k té době jsem nezpečetil svým podpisem, ale svýma písničkama.
JIM ČERT
12. března 1999 10:30
-
Dne 27. února jsme přinesli rozhovor s členem skupiny Plastic People Of The Universe Milanem "Mejlou" Hlavsou, který se v něm dotkl i toho, jak a proč se ocitl - prý zcela neoprávněně - na Cibulkově seznamu spolupracovníků StB. Hlavsa se při té příležitosti zmínil o písničkáři Jimu Čertovi, o němž řekl, že jeho jednání je mu "nepochopitelné", protože ten nejenže spolupracoval, ale navíc "za to bral peníze a ještě žádal, aby mu zvýšili honoráře". Jim Čert na tato slova reagoval. Jeho odpověď přinášíme jako svědectví svého druhu.
