Z temné hloubi archivu, kde byla voda do výše 1,5 metru, se z jejích zbytků vynořuje šéf opery Milan Kaňák. "Saháme tady do historie divadla a ta se penězi vůbec vyčíslit nedá. A myslím, že všichni, co tady jsme, to pochopíme tak asi až za dva, tři měsíce. Teď ani není čas na nějaké pocity; teď musíme věcně, realisticky zachraňovat, co zachránit jde," říká.
Na odstraňování následků záplav pracují snad všichni členové souborů i ostatní zaměstnanci. Mokré notové party visí na improvizovaných šňůrách, všechny chodby i podlahy místností zaplňují stovky černobílých fotografií. "Byla by to asi hezká výstava. Ale jinde, jindy a bez té vody," řekla trpce jedna z žen.
"Všechno je promočené, a my se budeme snažit najít metodu, jak to citlivě vysušit, abychom z toho zachovali co nejvíc. Je to otisk divadla, který tady setrvává pro generace budoucí," připomíná ředitel divadla Jan Mrzena.
Dvorem prochází sólista Státní opery Praha Oldřich Kříž. Neuvěřitelně zablácený, v promáčených vysokých botách. Původem Budějovičák, který zde působil devět let. "Mám tu rodinu, mám tu kořeny. Byl jsem tu celou dobu a nevěřil jsem, že po minulém čtvrtku může přijít ještě něco horšího. A bohužel přišlo. Tak jsme se snažili ze sklepa vyklidit to, co bylo důležité," vysvětluje důvody svého neobvyklého hostování.
Rozvodněná Malše vstoupila do historické budovy Jihočeského divadla, jejíž dlouholetá a nákladná rekonstrukce skončila před osmi lety, hlavním vchodem ze Stejskalovy ulice. Než pronikla do archivu a ochromila výměník a energetické centrum, zasáhla prostory pro diváky.
Čalouněné sedačky ve vestibulu jsou promáčené, na pultu šaten je patrné, že hladina dosáhla metrové výše. V divadelní pokladně se vrší změť promáčných papírů, v nich i veškerá evidence o objednávkách až do léta 2003. "Všechno bylo kompletně vymalováno a připraveno na novou sezonu. Budeme muset začít znova," říká rozhodně Mrzena.
Řeka Malše pod okny divadla se ve středu vrátila do svého koryta. Jen její proud je zpěněný, kalný a o poznání rychlejší. Uprostřed parčíku, který ji odděluje od divadla, stojí busta pěvkyně Emy Destinnové. Na jejím podstavci asi v metrové výši zůstala viditelná stopa velké vody.
 Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. |
