Filmový Galimatyáš prostě přináší galimatyáš doslova a do písmene; místo kouzla zbylo kouzelnictví a namísto poezie jen lyrizovaná sociální pohlednice.
Rozhovor s režisérem J.P. JeunetemAutor Galimatyáše o tom, proč chce točit v Česku a jaký vztah má ke své Amélii z Montmartru. |
Úvodní výjevy ještě živí naději v příchod "druhé Amélie", neboť hrdinův osud shrnují ve výmluvných obrazech téměř beze slov.
Začíná se psát nová kapitola údělu smolaře, jenž se po návratu z nemocnice, s věčnou hrozbou v hlavě, ocitne bez práce a bez bytu na ulici.
Učí se žít ze dne na den podobně jako Tom Hanks v Terminálu: sled všedních úkonů a drobných triků, třeba při stínovém žebrání, má osobitost, něhu i vtip. Poloněmou grotesku o bezbranném samotáři Jeunet umí.
Co to zkusit naopak?
Jenže pak jeho hrdina najde na skládce společenství spřízněných ubožáků, navenek mile bizarní, ale podstatou dávno omleté a cukrkandlovou oslavou andělských bytostí ze stoky až protivné.
Zkrátka vykořisťovaní a podceňovaní ztracenci, vesměs dobráci od kosti, připraví pospolitou odplatu cynickým boháčům ze zbrojovek, přičemž složitý plán se nese v duchu filmů Podraz a Sám doma.
Nejblíž má ke snímku U mě dobrý, ale Hřebejkova komedie je lepší, neboť dospělejší; Jeunetovi se zábava natolik rozdrobí, až působí vyloženě fyzické utrpení.
Padesátiprocentní známka tak vzešla ze souboje půvabných malých "vychytávek" s velkou kazatelskou nudou. Pořád je to Jeunet, kdo na sebe vrší spoustu technických hračiček a žertovných gagů od čurání na střeše po rozmarné nádražní hlášení.
Pořád je to Paříž rozprostřená od smetiště k Moulin Rouge, ale pohádkové jednotlivosti nemohou zachránit infantilní, teatrální a žvanivý celek.
Spojovací osnova mezi mikronápady jen mlátí prázdnou slámu – a samo téma je už tak vymlácené, že by přišel vhod jeho kacířský opak, tedy hodný továrník a zlí zloději.
Galimatyáš
Režie J.-P. Jeunet
hrají: D. Boon, D. Pinon, F. Berléand, tit., 105 min.
HODNOCENÍ MF DNES 50 %
