"Když nás lidi chtějí vidět, přijedeme rádi kamkoli," říká skromně vůdčí osobnost kapely, zpěvák a flétnista Ian Anderson. O koncertech ale nic konkrétního neprozradí, protože prý ani neví, jak vlastně budou vypadat.
"Před turné vždycky zkoušíme tak tři dny, ale pak stejně hrajeme každý večer něco jiného. Záleží na tom, jestli už jsme v daném městě vystupovali a kdy a na jaké písničky máme zrovna náladu."
Každá kapela chce většinou daným turné podpořit prodej posledního alba, což je v případě Jethro Tull vánoční nahrávka Christmas Album, ale na koledy by se návštěvníci koncertu raději moc těšit neměli. "Na tuhle desku už jsme dávno zapomněli," směje se Anderson. "Jedeme na turné, protože se nám prostě chce."
Takové důvody si kapela formátu Jethro Tull může dovolit. "My už máme dávno za sebou takovou tu mladickou potřeštěnost, kdy si člověk naplno užívá rockerského života. Bylo to fajn, ale bylo toho dost. Dneska už si nehrajeme na hvězdy, protože víme, že to je zbytečné plýtvání energií, a prostě si užíváme muziku."
Na slovo "hvězda" je Anderson vůbec alergický. "Nesnáším, když o mně někdo takhle mluví. Ať mě proboha lidi neurážejí! Hvězdy se producírují po večírcích a v časopisech, i když nic neumějí, a přesto, nebo právě proto všechny zajímá, co kde snědli a co měli na sobě. Já jsem prosím muzikant."
Turné Jethro Tull může ovšem pomoci prodeji dalších nosičů, které kapela v poslední době vydala: DVD A New Day Yesterday, reedici videokazety z roku 1994, a další DVD Living With The Past, jež mimo jiné zachycuje koncert z roku 2001.
"DVD chápeme jako příjemný doplněk naší práce, ale ve tvorbě kapely to není nijak důležitý prvek. Koupíte si na DVD koncert nebo dokument a kolikrát si ho pustíte? Jednou, maximálně dvakrát, a když je hodně dobrý, možná se na něj ještě jednou kouknete za pár let. Kdežto desku můžete poslouchat pořád. Tomu odpovídá i prodej: DVD se ve srovnání s cédéčky prodávají zanedbatelně. Vzhledem k těmto důvodům bych DVD nepřeceňoval a rozhodně jeho přípravě nehodlám věnovat ve srovnání s natáčením desky ani desetinu času. Ale nějaké určitě ještě uděláme."
A aby příznivci Jethro Tull pořádně provětrali svou peněženku, průběžně vycházejí balíčky remasterovaných verzí starších alb (naposledy slavná A Passion Play, Songs From The Wood a Heavy Horses). "S našimi starými nahrávkami si hraju moc rád," vypráví Anderson. "Funguje to jako stroj času - vzpomenu si přitom na lidi a události, které jsem z paměti už dávno vytěsnil. Ale jinak si radši pouštím cizí hudbu," směje se Anderson.
Anderson je znám tím, že se současné muzice vyhýbá a raději poslouchá klasiku typu Beethovena či Muddyho Waterse. "Někdy mě ovšem přepadne pocit, že jsem úplný ignorant, tak si pustím rádio, ale brzy ho zase vypnu. Většinou je to totiž dost velké utrpení. Samozřejmě, dnešní kapely to mají těžší než jsme to měli my, protože se v muzice už dá těžko něco vymyslet, ale originální a jedineční umělci přesto existují. V tom rádiu je ovšem nehrají, a tak dnes člověk musí dobrou hudbu složitě hledat. Ovšem kdo hledá, najde," říká Anderson a s úsměvem dodá: "Naše koncerty jsou toho důkazem."
