Původní vzhled baru Avion v horském hotelu a vysílači na Ještědu

Původní vzhled baru Avion v horském hotelu a vysílači na Ještědu | foto: Repro z knihy Fenomén Ještěd

Na bar! hlásí spolek, jenž zvelebuje Ještěd a vybírá na „nové“ stolky

  • 7
Vrátit interiérům proslulého hotelu jejich dávnou slávu je jedním z cílů spolku Ještěd 73. Do původní podoby už nadšenci uvedli místní salonek a část hotelového baru, teď shánějí peníze na další fázi.

Začalo to vlastně nenápadně. Obnovou Rohanova kamene, který stojí kus stranou od budovy hotelu na Ještědu a očištěn a nově opískován byl v červenci 2012. Poté se spolek nazvaný Ještěd 73 pustil do restaurování salonku zdejší restaurace a nakonec došlo i na místní bar. „Salonek je relativně malá místnost s méně kusy nábytku, takže jsme si říkali, že je v našich silách na to vybrat peníze,“ popisuje prvotní plány předsedkyně spolku Milena Lánská.

Podívejte se na interiéry Ještědu

A snaha o uvedení interiérů do původního stavu z roku 1973 pokračuje. O 130 tisíc korun nutných k výrobě replik podsvětlených stolků, kterými se završí rekonstrukce hotelového baru, si liberečtí nadšenci od pondělí řeknou populární formou crowdsourcingu, tedy pomocí více či méně drobných příspěvků od lidí prostřednictvím portálu Katalyzátor.

Co kus, to originál

Budova hotelu a vysílače na libereckém vrchu Ještědu je fenomén. Její autor, architekt Karel Hubáček (1924–2011), dostal za ještě rozestavěný rotační hyperboloid v roce 1969 Cenu Augusta Perreta, nejvyšší ocenění Mezinárodní unie architektů a zároveň nejvýznamnější poctu, jaké se kdy českému architektovi dostalo. Autor interiérů hotelu Otakar Binar (1931) vedle toho musel jen přihlížet, když se jedinečná sbírka křesel, nádobí a dalšího vybavení v porevolučních dobách ztratila neznámo kde.

Na restaurování interiérů proto rád začal spolupracovat. „Je to pro mě obrovské zadostiučinění. Když se totiž ohlížím zpátky, tak si někdy říkám, proč jsem se radši nevěnoval víc rodině. Dvacet let jsem kreslil Liberecké výstavní trhy, a když se dnes podívám, tak z toho už nic není. Pavilon A na Výstavišti je taky zbouraný. Velký hotel pro dvě stě lidí v Teplicích byl těsně před dokončením, když přišla revoluce. Pak tam stál dvacet let a dneska už taky není. A z původních interiérů Ještědu taky nezbylo nic. Takže samozřejmě, že mi to dělá dobře,“ vysvětluje Binar.

Osvětlovací tělesa na Ještědu jsou dílem akademického architekta a Otakara Binara.

Sedíme v prostorách restaurace v budově těsně nad oblaky, a jak se do pláště Ještědu začne opírat dopolední zimní slunce, tu a tam se s hrozivým rámusem sesune k zemi kus tajícího sněhu. Dojem ze startu kosmické lodi, kterou Ještěd připomíná, to jen zesiluje. Zpočátku se člověk pokaždé lekne, ale zvyknout si na to se dá.

Budova hotelu byla sice otevřená v normalizačních sedmdesátých letech, tehdy všudypřítomná unifikace se jí však zdárně vyhnula. Bylo to dané její netypickou podobou i vysokou nadmořskou výškou. Na plášť kolem stavby i okna v jednotlivých patrech se musel brát zvláštní zřetel.

A promítlo se to i do interiérů. Co kus, to originál. Jenže to mělo i své nevýhody. Podle Binara na vybavení hotelu pracovalo kolem šesti desítek subdodavatelů včetně nečekaných podniků. „Navrhl jsem barové stoličky, které tvarem nohy samozřejmě připomínaly Ještěd, a někdo povídá: Kdo vám udělá takovouhle troubu?“ vzpomíná architekt, jak se stalo, že kolem baru se tehdy a dnes už zase sedělo na výrobcích z firmy Amati Kraslice, známé především tvorbou trumpet a jiných dechových nástrojů. „Bohužel nebylo možné dělat prototypy a většinu hotových věcí jsem viděl, až když přišly z výroby. Takže křesílka z baru měla spojovací část mezi nohami dřevěnou, která se ovšem opotřebovávala,“ líčí Binar. Tudíž dnes zrestaurované části budovy zdobí nábytek nejen v původní podobě, ale také vylepšený po funkční stránce. Ona spojka je totiž nyní z kovu.

Autorem křesílek i barových židlí hotelu Ještěd je architekt Otakar Binar. Občanské sdružení Ještěd 73 je nechalo vyrobit podle původních autorových návrhů.

A že na dobrém designu záleží, se dá dokázat všude. „Vůbec nechápu, jak tuhle židli mohl někdo udělat. Vždyť má spojené nohy tady vepředu. Když si ji budete chtít posunout, utrhnete si patu,“ rozčiluje se architekt u stolu. Sedíme totiž v místech, kde z původního vybavení nezůstalo prakticky nic.

Fanoušci až z Budějovic

Plán rekonstrukce salonku od architekta Otakara Binara

Ještěd se pravidelně dobře umisťuje i v domácích anketách i soutěžích. Návrh stavby ocenil už v roce 1964 Svaz architektů, v roce 2000 dostal hotel titul Nejvýznamnější česká stavba 20. století. „I tak mi přijde neuvěřitelné, že nám příspěvek poslali třeba lidé z Českých Budějovic s tím, že mají rádi Ještěd,“ říká Milena Lánská.

Poté, co hledali sponzory hlavně v Libereckém kraji, se teď její spolek obrací na větší okruh. A přispěvatelé se mohou těšit na lákavé odměny – reprodukce původních rukou kreslených a nově podepsaných nákresů architekta Binara, neprodejnou repliku nápojového servisu nebo pozvánku na slavnostní večer k výročí otevření Ještědu.