Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě jednou rok 1968: Jak to viděl funkcionář z komunistického

  15:46aktualizováno  15:46
- Letošní osmičkový rok přinesl řádku knih vztahujících se zejména k výročí srpnové okupace. Vyšly vzpomínky pamětníků (Čestmír Císař) i knihy upozorňující na dosud málo známé aspekty "polednového" vývoje - jako kniha nedávno zemřelého Přemysla Janýra Neznámá kapitola roku 1968, shrnující dobové snahy o obnovu sociálnědemokratické strany v Československu. Z celkové, většinou bohužel dost monotónní řady se vymyká také práce publicisty Dušana Havlíčka Jaro na krku, obsahující jeho vzpomínky na působení ve funkci vedoucího úseku tisku, rozhlasu a televize ÚV KSČ. Havlíček byl inteligentní pozorovatel a bystrý zapisovatel dění a netrpěl komplexem obhajovat (své) a odstřelovat (cizí) názory, jímž trpí jinak podobně živá svědectví z pera třeba Zdeňka Mlynáře nebo Bohumila Šimona.

TEMNÝ ALOIS INDRA

Poté, co Dušan Havlíček prožil, řečeno jeho vlastními slovy, "lehkomyslné dogmatické mládí", stal se v roce 1963 redaktorem Kulturní tvorby vydávané komunistickou stranou; když časopis trochu přitvrdil ve svých pokusech alespoň o částečnou nezávislost, přitvrdil také režim Antonína Novotného. V redakci došlo ke střídání stráží. Havlíčkovi se pak, v roce 1967, podařilo uchytit na Karlově univerzitě, a tak se dožil pražského jara, kdy si ho do "baráku" na vltavském nábřeží zavolal tehdy čerstvě zvolený tajemník ÚV Císař.
Z atmosféry této instituce Havlíček zachytil jak všední život drobných úřadujících pracantů, tak profily osobností i neosobností ze stranického popředí. Byl buď přímým účastníkem, nebo dobře informovaným znalcem klíčových událostí, jako byly varšavská porada "bratrských" komunistických stran, schůzka čs. a sovětských představitelů v Čierné nad Tisou nebo sama okupace. Jeho chování v srpnu mu přivodilo i pozdější "pád", k němuž došlo v březnu 1969, ještě před odchodem Alexandra Dubčeka: byl to Havlíček, jehož svědectví o tom, co v noci z 20. na 21. srpna v "baráku" viděl a slyšel, odvysílal rozhlas hned první invazní den.
Zatímco si tedy personál ústředního výboru na jaře 1968 nerušeně užíval svých prebend, bral senzační platy, jezdil v pronajatých vozech na štědře dotovanou nedělní rekreaci a ve zbylém čase spřádal proti liberálnímu vedení strany intriky, politbyro samé působilo i dovnitř strany rozporuplným dojmem. V Havlíčkově podání každý ze stranických bossů trůní v rozlehlém paláci ve vlastní sluji a ruch v předpokojích, přiléhajících chodbách a kanclících nasvědčuje tomu, jak si dotyčný, ať už se jmenuje Dubček, Indra nebo Císař, u svých vlastních lidí stojí. Plasticky - i když v rámci už známých informací - je vystižen šéf organizačního oddělení na ÚV Indra: on je v bezprostředním kontaktu s funkcionáři v terénu a on je také Havlíčkem pokládán za hlavního manipulátora vnitřního života strany. Čestmír Císař se proti němu, opět v rámci nyní už známých kontur, jeví jako člověk mírně řečeno bezkoncepční: po vydání Vaculíkových Dvou tisíc slov zaujme takzvaný principiálně kritický postoj až do chvíle, kdy zjistí, že z věci se tak nestřílí a že by si takovým postojem ublížil před novináři - pak obrátí... Svým způsobem je Havlíčkovo svědectví nejtristnější právě tam, kde odhaluje úžasný podíl, jaký na politických činech velké většiny protagonistů strany měla pouhá taktika. A není to ani tato zasvěcená, byť rozsahem nevelká kniha, z níž by jakkoli vyplývalo, že z liberalizátorů v "baráku" měl kdokoli reálnou představu, jak vývoj půjde dál. Podle Císaře a spol. tam, kam bude chtít televize, podle Koldera, Indry a Biľaka tam, kam si bude přát Sovětský svaz, podle Dubčeka snad kamsi mezi, ale celkový obraz, složený z těchto většinou mazaných a občas až moc naivních postojů, je jediná, nikde nekončící bída.

SKEPSE A TRAUMA

Havlíček ve své knize vypráví, co viděl a slyšel, a jen velmi málo analyzuje; možná, že tím spíš je možné z jeho knihy leccos vyvodit. Naznačuje se v ní například, že rozhodující moment, kdy se Brežněv rozhodl vpadnout s vojsky do Československa, nastal ještě před schůzkou v Čierné, když Dubček na nátlak Moskvy odvolal generála Prchlíka. Prchlík byl na ÚV vedoucím úseku armády a bezpečnosti a Havlíčkovi se svěřil s tím, že navrhoval Dubčekovi vojenskou obranu republiky. Jakkoliv byla tato obrana nereálná, Dubčekův ústupek Brežněvovi v této věci signalizoval, že odpor se zde konat nebude.
A tak je Havlíčkova kniha především čtivým příspěvkem do věčné polemiky o tom, co v roce 1968 bylo možné udělat líp a co ne. A příspěvkem ve vyznění velmi skeptickým: jít dál proti Rusům znamenalo pro dubčekovce popřít svou minulost a zároveň vábit do země cizí vojska; jít s Rusy znamenalo ztratit oporu lidí a popudit proti sobě "národ". Celé trauma za vedení nakonec vyřešili "ti druzí"... Havlíček dovádí svědectví o stále rostoucím posrpnovém marasmu a o samotě a izolaci Dubčeka až těsně před tajemníkův pád v dubnu 1969.

Dušan Havlíček: Jaro na krku - zážitky ze zákulisí sekretariátu ÚV KSČ od června do prosince 1968. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Praha 1998. 230 stran, náklad a cena neuvedeny.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Usáma bin Ládin
RECENZE: Usáma ukazuje svět, ve kterém je terorismus i mobil cizí slovo

Sci-fi nemusí být jen žánrem, který čtenáři umožňuje útěk z­ reality. Ono ji mimo jiné může celkem trefně glosovat. Alespoň v knihách Lavieho Tidhara to platí...  celý článek

Svět módy podle ilustrátorky Megan Hessové
Po Sexu ve městě ilustruje kreslířka životní příběh Coco Chanel

Módní návrhářka Coco Chanel přesvědčila svět, že dámské kalhoty, bižuterie i značkové parfémy mají smysl. Její život nyní představuje kniha Coco Chanel –...  celý článek

Katja Kettu
RECENZE: Uštípli jí jazyk. Šokující Můra líčí příběh ve stínu gulagu

Finská prozaička Katja Kettu má smysl pro nesmyslné lásky. V Porodní bábě, z níž se stal světový bestseller, líčí vztah mezi Finkou a německým důstojníkem, v...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.