Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jerry Lee Lewis: Piana dávno neničím

  1:00aktualizováno  1:00
Pianista a zpěvák Jerry Lee Lewis, je hlavní hvězdou koncertu v pražské Lucerně. V Česku tak poprvé zahraje a zazpívá muž, který společně s Elvisem Presleym, Little Richardem nebo Chuckem Berrym vybudovali slávu rock'n'rollu. Lewis poskytl exkluzivní rozhovor MF DNES.

Lewis, doprovázený svým The Killer Bandem, zde spolu s českými kapelami oslaví padesát let rock'n'rollu.

Koncert nastartuje již ve 20 hodin ve Velkém sále Lucerny legenda domácí rock'n'rollové scény Pavel Sedláček se skupinou Cadillac a speciálními hosty Pavlem Bobkem, Petrem Jandou, Karlem Kahovcem či Jiřím "Šlupkou" Svěrákem.

Od Lewise pak publikum očekává hity Great Balls Of Fire, Whole Lotta Shaking Goin‘ On nebo High School Confidential. K nim by Lewis mohl přidat písně dalších rock'n'rollových klasiků včetně Elvise Presleyho.

Po Praze se bude Lewis vozit dlouhou nablýskanou limuzínou. Ta ho v pátek dopraví na Pražský hrad, kde se má zpěvák sejít s prezidentem.

Ovlivní fakt, že hrajete v Česku poprvé, výběr písniček? Zahrajete v Lucerně své největší hity?
To se hodně těžko odhaduje. Víte, my nemáme standardní seznam písní. Velmi pravděpodobně zahrajeme Great Balls Of Fire, uvedeme asi jednu píseň z nového alba, které vyjde v únoru 2005. Vždycky se řídíme náladou koncertů.

Rock'n'roll existuje už padesát let. Co to podle vás způsobilo?
Ve své době rock'n'roll přinesl něco nového. Byla to hlavně živelnost, energie, která se dříve v muzice neprojevila nebo byla skrytá. Rock'n'roll ji najednou uvolnil a vyjadřoval se velmi otevřeně. Ta hudba se stala srozumitelnější pro obyčejné lidi. Vydavatel a propagátor černošské hudby Sam Phillips z Memphisu a další lidé probojovali první boj ve prospěch rock'n'rollu, který pak dostal takový nápřah, že už to šlo samospádem. I když tahle hudba ustoupí občas do pozadí, dnes už je jisté, že nezemře nikdy.

Účastnil jste se oslav padesátého výročí rock'n'rollu ve Spojených státech?
Na hlavní oslavě, která probíhala v Memphisu, jsme přímo nehráli. Vystupovali jsme zrovna v Los Angeles. Ale s Memphisem jsme se propojili pomocí telemostu, takže jsme mohli pozdravit staré kamarády.

Právě v Memphisu jste v roce 1956 natáčel s Elvisem Presleym. Jak na něho vzpomínáte?
Elvis Presley byl v popularitě přede mnou, ale ne o moc. Ještě nebyl megahvězdou a neměl ty manýry. Spolupráce ve studiu byla dělná. Nápady se přelévaly mezi muzikanty a všichni pracovali společně. Dnes už se taková atmosféra nedá zažít. Lidi se ve studiu ani nepotkají. Byla to pionýrská doba. Vznikaly nejhezčí písně, ze kterých jsou dnes standardy. A my jsme si to ani neuvědomovali. Byli jsme mladí, zaujatí muzikou, do které nás nikdo nenutil.

Psalo se o vás jako o proslulém ničiteli klavírů. Kolik jste jich zlikvidoval?
Neničil jsem piana záměrně. Nebyl to můj komerční tahák. Vyplývalo to z toho, že pořadatelé mi občas dali špatné piano. Já jsem na něj vyskočil a křikl jsem: Tak mi dejte lepší piano, nebo to tady rozmlátím! Z toho vznikla má pověst. Dnes jsem se uklidnil, piana neničím. Ostatně v mé smlouvě stojí psáno, že musím mít dobré piano. Jenom si stylově odkopnu tu židličku.

Proč jste v roce 1968 začal zpívat country?
Tenkrát vypukly občanské nepokoje a rádia přestala dělat propagaci rock'n'rollovým deskám. Naši producenti dostali nápad, abychom hráli v jádru stejnou, ale navenek stylově pozměněnou hudbu. Do médií bychom se dostali přes country muziku, která nás nakonec velmi zaujala. A vyšlo to! Deska Another Place, Another Time se dostala na první místo countryového žebříčku. Přitom jsme zachovali ducha naší hudby a ničemu se nezpronevěřili. Udělali jsme šest takových desek.

Jste klasik, mohl byste mít sochu nebo muzeum. Co vás žene do dalších koncertů?
Mám kapelu, se kterou hraju skoro čtyřicet let. Hudba a styl života se mi dostaly tak do krve, že musím dál hrát, jezdit na turné a skládat nové věci. Naše koncerty nejsou vždycky stejné. Muzikanti musí dávat pozor a čekat, která píseň bude následovat. To je vzrušující tmel, který nás drží pohromadě. Už nemusíme hrát kvůli penězům. Prostě potřebujeme něco aktivně dělat.

Jeden ze zakladatelů rokenrolu Jerry Lee Lewis přiletěl 12. října na letiště v Praze-Ruzyni, kde na uvítanou dostal kytici šedesáti devíti růží ke svým nedávným 69. narozeninám. (13. října 2004)





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Záběr z festivalu Brutal Assault 2017
Brutal Assault hlásí rekordní návštěvu, metalisté udělili lepší dvojku

Na metalový festival Brutal Assault, který v neděli skončil v areálu pevnosti v Josefově na Náchodsku, dorazilo rekordních zhruba 20 tisíc návštěvníků. Ti v...  celý článek

Trutnoff 2015 - Ondřej Havelka
Byl jsem rockový kytarista, ale jen chvíli, prozrazuje Ondřej Havelka

Známe jej coby swingera a stepaře, Ondřej Havelka si však věří i jako režisér. Svůj filmový debut Hastrman, který vzniká na motivy stejnojmenného románu Miloše...  celý článek

Ivan Král (Metronome festival, Praha, 26. června 2016)
Ivan Král chystá české turné. Nabídne i písně, které hrál s Iggym Popem

Většinou u nás koncertuje jen jednou do roka a jeho živá vystoupení bývají velkým zážitkem. O tom se ostatně mohli přesvědčit například návštěvníci loňského...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.