Jeroen Krabbé na Febiofestu (24. března 2015) | foto: Michal Šula, MAFRA

Ve filmu jsem už zabil spoustu lidí, baví se zlosyn z bondovky Krabbé

  • 1
Hrál v hollywoodských hitech Dannyho parťáci 2 či Uprchlík, v bondovce Dech života či v seriálech Miami Vice a Vraždy v Midsomeru. Jeroen Krabbé převzal na Febiofestu cenu za přínos světové kinematografii.

Dorazil nadšený, protože měl za sebou dvouhodinovou hereckou dílnu se studenty DAMU, se kterými nastudoval dvě scény z her Tennesseeho Williamse. „Bál jsem se, jestli budou rozumět anglicky, ale reagovali opravdu chytře a pořád se zlepšovali. Ostatně platí, že my herci na celém světě sdílíme stejnou řeč,“ prohlásil mezinárodně uznávaný herec nizozemského původu Jeroen Krabbé.

Jeroen Krabbé převzal na Febiofestu cenu Kristián. (24. března 2015)

Sám mluví plynně několika jazyky – díky matce, která překládala titulky k filmům a s níž od dětství trávil čas v kině. Také často hrává cizince. „Ve Stalinovi jsme měl zpívat v ukrajinské ruštině – nějak jsem to zvládl. V roli skladatele Händela jsem musel hrát na spinet, komponovat, zapisovat noty a hovořit francouzsky s člověkem, který na mě mluvil italsky – taky to nějak dopadlo. Ve filmu Nemilosrdně, kde jsem hrál s Richardem Gerem a Kim Basingerovou, jsem trénoval přízvuk z New Orleansu. A pro snímek Barbry Streisandové Pán přílivu jsem se měsíc učil na housle; taky jsem to zasimuloval. Ostatně to je na herectví nejlepší, že díky postavám prožijete tolik životů: na plátně už jsem zabil spoustu lidí, ve skutečnosti ani jednoho,“ žertoval herec. Baví ho zlosynové, zvláště zákeřní: „Kladní hrdinové jsou nudní, zato já zradil agenta 007 i Harrisona Forda v Uprchlíkovi!“

Záběry si kreslí na papír

Nicméně Krabbé nezůstal jenom u herectví, sám už dva filmy režíroval. „Přitom já jsem byl původně malíř, v naší rodině už ve třetí generaci – můj syn teď zahájil čtvrtou. Jenže v sedmnácti jsem odešel z výtvarné školy na divadelní, rychle jsem se prosadil a po deseti letech, kdy jsem vystupoval snad úplně ve všem od divadla po kino, začalo mi něco podstatného chybět – tak jsem se vrátil na výtvarnou akademii a dokončil ji. Odtud už vede jen krůček k režii, což je taky vizuální umění,“ soudí Krabbé.

Kdykoli režíruje, vyjde z vlastní představy, kterou pak dopodrobna přenese na papír. „Nakreslím si každý záběr, každý pohyb; minule jsem takhle rozdal štábu dva a půl tisíce kreseb,“ vzpomíná Krabbé.

Herci jsou speciální rasa

Přiznal také, co mu jako herci na některých režisérech vadí. „Občas jsem si při natáčení v duchu říkal – proč se s námi režisér vůbec nebaví, proč nepoví, co od nás požaduje? To je past: když herci neřeknete, co přesně od něj chcete, udělá jen to, co zná, ne víc. Tak jsem si slíbil, že až budu sám režírovat, budu svým hercům pomáhat.“

Na druhé straně však představitel více než padesátky rolí uznává, že herectví se naučit nedá. „Je to něco, co máte v těle a v mozku, něco zvláštního, s čím se narodíte. Naučit se můžete jenom techniku, tedy různé způsoby, jak vyjadřovat pocity, ale nic víc. Herci jsou prostě speciální rasa,“ uzavřel Jeroen Krabbé, který se na Febiofestu předvedl mimo jiné v životopisné roli Alberta Schweitzera a právě točí další žánrový film: gangsterku.