A záleží už jen na osobním vkusu, jestli se jazýček vah přikloní blíž k nadšení, či ke zklamání. Přičemž ono případné zklamání nemá příchuť pošklebku, nýbrž lítosti, neboť tak zajímavá látka o zastydlých fanoušcích fotbalu a tak neskutečná energie, s níž mladý tým vydupal svůj projekt doslova ze země, si zasloužily vyústit v ryzí zázrak.
Lahev napůl plná si připisuje spoustu příjemných plus. Předně fakt, že jde po dlouhé době o skutečný film, nikoli o provokaci, úkaz, hříčku, výkřik, schválnost či jinou módní odlišnost od zlatého dna filmových řemesel. Dále: nevaří se nastavovaná kaše, osmdesát minut stačí.
Čas popohání i výtečná hudba nápaditě poskládaná z různých žánrů, od nejtvrdší muziky přes nasládlého Karla Hálu po koncertní sál. Body přináší také pár chytrých scén, třeba úvodní žert s hrdiny představenými pod obličejíky nevinných novorozeňat, pocitově působivá, jen zbytečně zpomalovaná bitka fanoušků v ochozech či společné etudy Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisra - a to přesto, že zejména stavbou Lábusovy figurky venkovského tatíka mohou působit jako z jiných časů a světů.
I na kontrastu je totiž komika snímku založena, přičemž jeho nejpůvabnějším motivem se stává nevyslovená, přesto zřejmá pachuť z konfrontace českých "fotbalových chuligánů" s anglickými. Našinci navenek pěstují pubertálně silácká slova i gesta, plánují, že si "zazlobí", k hostům z Londýna vzhlížejí jako k zářným vzorům - jenže za pár hodin je sami umravňují, napomínají a vlastně s úlevou vyprovázejí o dům dál.
"Po česku" se sice huláká, i krvavá rána padne, ale do popelnic před vlastním bytem se přece nekope, doma se s prominutím čurá do záchodové mísy, ne na spící tetičku, a milostné výboje chlapáků se vztahují výhradně na roštěnky čili ženy. Domácí "postrachové" vzbuzují nakonec spíše pobavený soucit - světáctví jim není souzeno aze svých omezených živůtků mezi fotbalem a pivem neumějí vystoupit, ani kdyby chtěli.
Herecky pevná sestava v čele s Davidem Novotným, jediným hrdinou více tváří, však kromě věrných "hlášek" občas nemá co předvést. A to už jsou minusy oné prázdné lahve: scénář bez dramatických zlomů, trpná postava Vladimíra Dlouhého, vybavená ještě dutým vypravěčským komentářem, dramaturgie, jež pro drobné úsměvné situace ústící do ztracena zapomíná na vrcholy apointy.
Non plus ultras patří k příběhům, kde se zdánlivě nic nestalo - a ty se točí obtížně i mistrům. Nicméně pro spíše plnou lahev mluví rozhodující fakt: není to moralita. Film fandům nefandí, ale ani je nesoudí. Nevaruje: Pozor, děti, takhle dopadnete, když se budete flákat, pít, mluvit sprostě a prát se na fotbale.
