Švédskému studentovi kriminalistiky bylo čtyřiadvacet let, když v roce 2010 debutoval románem Případ Vincent Franke. O dva roky později napsal Jednookého králíka a teď je na švédských knižních pultech čerstvě jeho třetí román Neviditelný muž ze Salemu. V češtině právě vychází Jednooký králík, vydává ho nakladatelství Panteon. A Carlsson už to mezitím dotáhl k doktorátu a kriminologii přednáší.
E-kniha k dispozici na Knihy.iDNES.czE-knihu Jednooký králík si můžete stáhnout na Knihy.iDNES.cz za 149 Kč. |
Přestože za Jednookého králíka autor získal ocenění Nejlepší švédská detektivka roku, jde spíš o sociální román lehce šmrncnutý mysteriem a thrillerem. Hrdinou je dvacetiletý David - a když čtenář vidí fotku dnes osmadvacetiletého Christoffera Carlssona, neubrání se pocitu, že ten ležérní pohodář svého hrdinu docela připomíná. Tedy zpočátku.
David přijíždí ze Stockholmu domů na prázdniny po prvním ročníku vysoké školy. Z rodného Dalenu utekl, byl rád, že ho vzali na filozofii, jen kamarád Lukas mu chybí. Právě Lukas ho přesvědčí, aby se na léto vrátil, že jejich partička objevila něco úžasného. Z překvapení se vyvine nepříjemný hazard, místo toho, aby se floutci, kteří neměli se studiem to štěstí jako David, zapsali na sociálce, vykrádají po nocích starousedlíky a lup schraňují ve starém odlehlém domě v lese.
Pití, cigarety, drogy a sex jsou na denním programu, ale k bezstarostnosti to má překvapivě daleko. Stín, který na těch velkých dětech leží, získává mnoho podob. Jednou z nich je cejch, který téměř každý z nich dostal už dávno, protože v malém Dalenu se o každém šíří nějaké drby. Ten spí se svojí sestrou, ten je na kluky - město nezná slitování. Ale na každém šprochu...
"Přemýšlím, co to s člověkem udělá, když vyrůstá ve světě, kde vlastně nikdo nepotřebuje příjmení. Pocítím intenzivní nutkání odsud utéct," popisuje David místo, kde vyrostl. Temnota narůstá - jednomu z kumpánů umírá matka, druhý to přehání s halucinogeny, další je paranoidní žárlivec. Všechno sleduje podivně tichý malý klučina se znetvořeným králíkem.
Jednooký králíkautor: Christoffer Carlsson nakladatel: Panteon překlad: Hana Švolbová, Linda Kaprová 364 stran, 329 Kč |
Do téhle atmosféry se jedna vloupačka zvrtne a skupinka je rázem rozhádaná. Jenomže se začne ukazovat, že zločin, ve kterém tihle nezvedenci jedou, má dlouhá a hodně propletená chapadla.
Několikrát se během čtení člověku vybaví film Vřískot, nebo dokonce Tajemství loňského léta, tedy teenagerské horory, "vyvražďovačky", jak jim někdy přezíravě filmoví fajnšmekři přezdívají. Ale tady se jde mnohem dál. Děs není cílem, jen vedlejším produktem při stanovení diagnózy: apatie, nuda, zmar, prázdno, rezignace.
Generace, která si vrchovatě nárokuje svobodu, nepřijímá jedinou povinnost, žije na dluh, klackuje se. Davidův mladší bratr pracuje u pultu ve fast foodu, nicméně když o něm jeho máma mluví, tvrdí, že je šéfkuchařem v restauraci. Očekávání a sny se v tomhle místě prostě neprotínají s realitou. Tak, jak dospělí odmítají vidět pokrytectví svého chování, tak jim ho jejich děti zrcadlí a krutě násobí.
To, co si vydřela J. K. Rowlingová v sociálním románu Prázdné místo na mnoha stech stranách, se mladému švédskému autorovi povedlo jakoby mimochodem mezi mysteriem o jasnovideckém králíkovi a lehkou kriminálkou, psanou ovšem nikoli z pohledu vyšetřovatele, nýbrž pachatele. Pachatele, který vlastně nic moc neudělal, jen nezabránil zlu, prostě přihlížel, tvářil se, že to není jeho boj. Takových Davidů je kolem spousta.
Pozlátko skrývá červy
Carlsson však fascinuje nejenom tím, co píše, ale i tím, jak to dělá. Nešetří originálními výstižnými obraty. Když jde do tuhého, konstatuje David, jako by se ho to vůbec netýkalo: "Ta hračka, co je nejspíš moje srdce, vydá bolestivý, táhlý povzdech."
Ale nemusí být zrovna dramatická chvíle, i během obyčejné cesty mlázím se dá najít milý obrat, například jako tenhle: "Projíždíme lesem po cestě úzké jako pas dítěte." Tohle jsou taky ještě děti, i když těla už dětská dávno nemají.
Jednooký králík je podobně jako třeba Eugenidovy Sebevraždy panen svědectvím ve stylu Americké krásy. To, co se při prvním pohledu zvenčí jeví jako záviděníhodná kvalita, je jen pozlátkem natřená měšťácká přetvářka, pod níž lezou červi. Jenomže švédský Dalen není americký Detroit. Je mnohem blíž, než by se mohlo zdát.
