Výstava Monochromie je prvním pokusem o zmapování této výtvarné tendence v 90. letech dvacátého století a v prvních letech století následujícího. V minulosti se objevily výstavy reprezentantů této malířské tendence například v Galerii Oskara Kokoschky nebo v Nové síni v Praze.
Monochromie nebyla v minulosti velmi častým výtvarným prvkem českých malířů. V třicátých letech se spíše objevovala v podobě soukromých experimentů. Až přelom 50. a 60. let přinesl jednobarevnost založenou na míšení barev a laků. Často se také uplatňoval ve spojitosti s geometrickou abstrakcí, neokonstruktivismem a minimalismem.
Čeští výtvarníci devadesátých let se zaměřují na abstraktní variantu monochromie, jejímž prostřednictvím reagují na postmoderní situaci a uspořádání světa. Silné zastoupení protagonistů monochromie mladé generace je v Brně, kde působí například Václav Krůček nebo Petr Kvíčala. Další oblastí jsou potom severní Čechy s umělci Martinem Kolářem, Danielem Hanzlíkem nebo Pavlem Markusem.
Monochromní umění se soustředí na výtvarný projev jednou barvou s výraznou redukcí. Obrazy často vyjadřují hluboké duševní pochody a filozofické myšlenky autorů. V průběhu let se monochromní malba postupně vyvíjela a zároveň se musela potýkat s výraznou dávkou nepochopení od laické veřejnosti. Přitom její jednoduchá koncepce může také sloužit jako výborný dekorativní prvek.
 Kateřina Štenclová: Žlutý a oranžový monochrom |
 Kateřina Štenclová: Skoromonochrom dočervena |
 Michal Škoda: Vymezení |
 Václav Stratil: Zelený obraz |
 Václav Krůček - Bez názvu |
 Petr Kvíčala: 17 dní červené |
