Psát původní životopis bez možnosti dostat se k objektu svého zájmu na "audienci" je vždycky trochu komplikované, byť nikoli neobvyklé. Jiří Žák má jednu velkou výhodu: ač je profesí hercem ve Vinohradském divadle, veřejnost jej zná především jako překladatele z francouzštiny a autora článků, reportáží a knih o všem, co se týká Francie.
Samozřejmě, jedním z hlavních témat jeho zájmu je francouzské divadlo a film, mimo jiné je autorem knih o Jeanu Maraisovi a Louisi de Funésovi. V tisku publikoval množství rozhovorů s francouzskými herci a z jeho rozhovorů s nimi - například s Robertem Hosseinem, Michelem Galabrum, Marléne Jobertovou či Jeanem-Claudem Brialym - čerpal původní materiál pro tuto knihu. Přesto samozřejmě většina uvedených informací jsou citace takříkajíc z druhé ruky. Jinak to ani být nemohlo.
Jean-Paul Belmondo je samozřejmě osobností českému publiku dobře známou, nicméně je fakt, že ať už prostřednictvím televizních repríz nebo v poslední době DVD edic ho máme zařazeného především jako herce komediálního a "dobrodružného", nejčastěji spojujícího obě tyto polohy, a to zejména v 70. a 80. letech.
Zapomíná se (mluvíme samozřejmě o takzvaném "běžném divákovi"), že patřil v 60. letech k hereckým protagonistům francouzské nové vlny a právě filmy Jeana-Luka Godarda U konce s dechem a Bláznivý Petříček nastartovaly, resp. "popohnaly" jeho hereckou kariéru.
U konce s dechem (sestřih na hudbu Milese Davise)
Autor životopisu se této kapitole - stejně jako té, jež jí předcházela, tedy hercovu dětství a "učednickým létům" - věnuje obsáhle a i pro nespecialistu velmi zajímavě. Problém - a to je základní výtka vůči pojetí knihy - je v tom, že nejsou dostatečně zdůrazněny některé historické skoky, které narušují chronologický postup vyprávění.
Jiří Žák z Belmondovy filmografie vybírá k hlubšímu výkladu samozřejmě jen ty nejdůležitější snímky, i tak ale musí čtenář buď mít stále na paměti dataci, nebo si brát k ruce filmografii, jež je spolu se soupisem divadelních rolí a bohatým poznámkovým aparátem na konci knihy.
Policajt nebo rošťák (trailer filmu)
Naopak pozitivní na celé knize je převládající střízlivost Žákova stylu, jež se týká nejen samotného rukopisu (jen někdy mu uklouznou zbytečně laciné "poetismy", ty se ale dají přežít), ale i vyvažování profesní a osobní tematiky - rozhodně se nevozí po žádných bulvárních zvěstech.
A co je třeba ještě ocenit, byť to pro pravidelnějšího Žákova čtenáře není žádná novinka: z knihy je cítit nesmírná láska k tématu i pokora před ním. Taková, že leckteré vady na kráse čtenář, zvláště ten frankofilií neméně postižený, rád odpustí.
Jiří Žák: Jean-Paul Belmondo
vyd. Nakladatelství XYZ, 336 stran
hodnocení iDNES.cz: 60 %
