"Pražské jaro nemá všeobecný ohlas mezi občany jako třeba Salcburský festival," připustil Bělor. "V profesionální hudební branži je však dobře známé, kdekdo zde chce vystupovat."
V životopise festivalu sice figurují jména několika hvězd, samy tyto osobnosti však ve svých biografiích Pražské jaro zpravidla opomenou zmínit, napsala Hradecká v Lidových novinách. Dodala, že v zahraničí daleko více znají a oceňují Bedřicha Smetanu - ale ještě více plzeňské pivo.
Rovněž podle Drápelové hvězdná kariéra světových špiček spolehlivě funguje i bez Pražského jara, které je klidným domáckým festivalem se zavedenými rodinnými rituály; je to všechno jaksi ztuhlé a stereotypní, uvedla v Mladé frontě DNES.
Podle této hudební kritičky si lze těžko představit, že Pražské jaro prostoupí celé centrum města, že jím budou žít obchodníci od majitelů luxusních restaurací až po prodavače párků a že na vlastní dramaturgické jádro se nabalí další umělecké i společenské aktivity, jdoucí až na hranici nonkonformnosti.
Například ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch je přesvědčen, že Pražské jaro lze srovnávat se Salcburkem a podobnými festivaly. Mnozí lidé v kuloárech nicméně přiznávají, že je třeba přitáhnout do Prahy víc špičkových osobností, i když se ví, že velkou roli hrají finance a že to není snadné.
Budoucí šéfdirigent České filharmonie Zdeněk Mácal se domnívá, že pomoci by mohla doposud jedinečná atmosféra hudební Prahy a osobní kontakty. Připomněl také, že kdysi byly osou festivalu koncerty filharmonie; ta by podle jeho názoru měla být víc zaangažována i nyní.
Pražskému jaru se někdy také vytýká špatná propagace. Roman Bělor proto mimo jiné chce modernizovat veřejnou prezentaci festivalu, domyslet komunikaci s potenciálními zájemci o vstupenky, najít pestřejší způsob prodeje lístků a lépe nabízet ty programy, o něž není předem tak velký zájem.
6. června 2002 10:16
