Jazzové vaření v New Yorku a Evropě

  • 1
Američan Chris Potter (1971), jehož jsme mohli slyšet i u nás s big bandem Dava Hollanda, je nejvýraznějším jazzovým tenorsaxofonistou generace třicátníků. V prosincovém hlasování čtenářů Down Beatu skončil hned za podstatně staršími mistry Joe Lovanem, Waynem Shorterem a Michaelem Breckerem.

Potterovo nejnovější album Lift je záznamem vystoupení protagonistova stálého kvarteta (spolu s ním hrají Kevin Hays na piano, Scott Coley na basu a Bill Stewart na bicí) v newyorském klubu The Village Vanguard v prosinci 2002. Nahrávka zachycuje soubor tak, jak to odpovídá atmosféře klubových vystoupení: tedy v časově rozsáhlých číslech.

Potterův saxofon střídá plný zvuk spodního rejstříku s pohyblivějšími partiemi ploššího tónu v rejstříku vyšším, rozjíždí se v sólových pasážích bez doprovodu a z nich nastupuje do spolehlivého beatu své vynikající rytmiky, která si poradí i s lichými, nepravidelnými metry. Jednoduché motivy rozpřádá do složitějších variací se stále novými podněty.

Tři vlastní témata Potter na albu doplnil jedním standardem (Stella by Starlight), v němž ukazuje, jak dnešní sólista zvládá klasickou baladu. K tomu připojil vlastní skladbu mírně exotického, orientálního rázu (Okinawa): připomene tak dávné spojení jazzu s dnešní etnickou hudbou, ale takové dozvuky zcela přetavuje do světa jazzového cítění.

Album uzavírá téměř dvacetiminutovým Boogie Stop Shuffle, s výdrží a elánem, jež berou dech. Jako by na dnešní scénu znovu dýchla intenzita Johna Coltrana. Album Lift je příkladem jazzu, který rozšiřuje obzory pravověrných fanoušků, poněvadž tradici dodává jak vysloveně soudobý, šlapající charakter, tak perspektivu.

To evropský jazz se jako svébytný druh hudby začal rozvíjet vlastně až v sedmdesátých letech minulého století: tehdy dospěl k poznání, že může nabídnout i jiné cesty než jen přiblížení k americkým vzorům. Za zakladatele jazzu italského je považován trumpetista Enrico Rava (1939), jemuž byla roku 2002 udělena prestižní evropská cena Jazzpar; od šedesátých let hrál příležitostně i s předními americkými jazzmany.

Jeho letos vydané album Easy Living, natočené v kvintetu s trombonistou Gianlucou Petrellou, pianistou Stefanem Bollanim, basistou Rosariem Bonaccorsem a bubeníkem Robertem Gattem, zpočátku připomíná milesovsky zdrženlivou lyriku. Občas tu zazní i úzkostlivá nálada, nám možná připomínající skladby Jaromíra Hniličky z období totality.

V polovině alba, ve skladbě Algir Dalbughi, se najednou rozjede boogie-woogie s trombonem solidního zvuku. Zní to trochu jako tanec nad propastí: má-li se už dnešní doba bavit, ať je ta zábava aspoň kvalitní. Ale pak následuje atmosféra smíření: vyrovnané muzicírování v obdobě mainstreamu okořeněného skutečnými osobnostmi a s mnohoslibnými záblesky pianisty Stefana Bollaniho.

Je to hudba, kterou si s chutí poslechnou přátelé jazzového mainstreamu, ale i ti, jejichž záliby se pnou už někam jinam, dál. Výtečná vizitka evropského jazzu, rovnoprávného účastníka světové jazzové scény.

Chris Potter - Lift: Live At The Villague Vanguard
CD, vydala firma Emarcy Records, distribuce v České republice společnost Universal.
Enrico Rava - Easy Living
CD 54:44 minut. Vydala firma ECM, distribuce v ČR společnost Distribution 2HP/ARTA.