Jarek Nohavica odpověděl na zbývající otázky z on-line rozhovoru

Muzikanti Jarek Nohavica a Karel Plíhal, kteří zároveň účinkují v novém českém filmu Petra Zelenky Rok ďábla, společně dorazili i na on-line rozhovor do redakce iDNES. "Je nám fajn. Těšíme se na otázky," zahájili téměř tříhodinový rozhovor. Žádné další filmové natáčení nechystají, ale to poslední si užili. "Petr Zelenka je hravý a milý kluk. Tak proč s ním do toho nejít," odpověděli skromní muzikanti, kteří o sobě tvrdí: "My nejsme krásní, my jsme zajímaví". Odpovědi na otázky, na které nezbyl čas, poslal Jarek Nohavica dodatečně.

Jarek Nohavica (vlevo) a Karel Plíhal při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. | foto: Dan Materna, MF DNES

Jaromír Nohavica a Karel Plíhal patří k tuzemské písničkářské špičce. Jarek Nohavica se proslavil svým textem pro Marii Rottrovou Lásko, voníš deštěm, jeho kolega je známý komponováním textů plných poetiky, zajímavých rýmů a slovních spojení.

Odpovědi Jarka Nohavici a Karla Plíhala najdete ZDE.

Jaromír Nohavica
Písničkář, skladatel, textař, folkový zpěvák se narodil 7. června 1953 v Ostravě. Na kytaru hraje od svých třinácti let. Začal studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, ale pak raději zůstal textařem na volné noze. Proslavil se svým prvním textem pro Marii Rottrovou Lásko, voníš deštěm. Bydlí v Českém Těšíně, má ženu a dvě děti.

V roce 1982 se odhodlal veřejně vystoupit jako písničkář, jeho start byl úspěšný, stal se velmi populární a některé jeho písničky dokonce postupně zlidověly. To vše bez přítomnosti v médiích a vydaných desek. Až v roce 1988 přišlo první album Darmoděj, které okamžitě zmizelo z pultů. Vznikl Nohavicův mýtus, který přetrval i krizové období v Nohavicově životě, kdy se léčil ze závislosti na alkoholu. Tuto

Speciální přílohu k filmu
Rok ďábla najdete ZDE

dobu zachycuje kniha rozhovorů Zdeňka Zapletala s Jaromírem Nohavicou "Poslední mejdan (Kecy)". Jasným znamením, že Nohavica opět skládá naplno, bylo pěkné, mírně pesimistické album Mikymauzoleum, plné většinou smutných písniček.

Zdálo se, že je těžké takové album překonat, ale Nohavica přišel v roce 1996 s deskou Divné století, kde k novým písním přidal spolu s producentem nové nástroje a hlasy. Album mělo obrovský úspěch. Po dvou letech vyšlo album Koncert, na němž se Nohavica objevuje na pódiu s Kapelou, což o poznání změnilo podobu písniček (album obsahuje většinou starší písně, jimž toto zpracování dodalo nové kouzlo). Zatím poslední Nohavicovou řadovou deskou je Moje smutné srdce z roku 2000, jsou na ní většinou posmutnělé milostné písně.

Karel Plíhal
Karel Plíhal tvoří neopakovatelné texty plné poetiky, hledá a nachází zajímavé rýmy a slovní spojení. Poté je s lehkostí doplňuje příjemnými melodiemi, a tak vznikají jeho písně, které spíš pohladí než nakopnou. Při poslechu jeho studiových alb je zřetelně cítit postup směrem k jednoduchosti.

První album s širokým rozsahem nástrojů je bohaté na aranžérské experimenty. Album druhé bylo už, co do počtu muzikantů a nástrojů, podstatně skromnější. I tady se objevilo několik zajímavých aranžmá, převažuje však střídmost, která k Plíhalově hudbě patří. Atmosféra koncertu na další desce Takhle nějak to bylo... podtrhuje jemnost písní, navíc zde Plíhal recituje některé své básnické miniatury.

Následující studiové album Králíci, ptáci a hvězdy bylo bezpochyby nejlepší z dosud vydaných. Mimo slovních hříček zde najdeme i vtípky hudební, což ještě více přispívá ke kouzlu, které z Plíhalových písní plyne. Volba nástrojů (chtělo by se říci zvuků) je skvělá, stejně tak písně zpívané v duetu se synem Matějem, Jarkem Nohavicou a Petrem Fialou.

Zatím poslední deskou je Kluziště, obsahující kromě nových písní i starší repertoár v nových úpravách. Na začátku roku 2002 Karel Plíhal dokončuje svoji novou, kainarovskou desku Nebe počká s písněmi tohoto básníka a bluesmana.