Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jarek Nohavica: Jsme košťaty Zelenkových čarodějnic

  1:00aktualizováno  1:00
Písničkář vešel na stříbrné plátno: Jarek Nohavica představuje sám sebe v novém filmu Petra Zelenky Rok ďábla, v němž účinkují také Karel Plíhal, Jaz Coleman i Čechomor a který nyní přichází do kin. Kdo je Nohavica v roce 2002? Charakterizuje se jako úspěšný intelektuál, ne však klasik; má prý nové nápady, nebilancuje, ale je nostalgický. "V nostalgii se občas rochním, tak jako si občas dávám tajně nezdravý vajíčkový salát," vysvětlil.

Takže ten náznak stesku v Zelenkově komedii vychází z vás?
Asi ano, když to říkáte.

Nebo jste tím nakazil dosud drsného a rebelujícího režiséra?
Anebo tak.

Nejlepší je nepřemýšlet moc nahlas

Jak člověk, který vesměs vystupuje sám s kytarou, unese, že je náhle součástí týmu, mašinérie, mumraje, jaký u filmu panuje?

Kdo mě zná, ví, že jsem člověk společenský a nedělá mi problémy být jedním z mnoha, když je to třeba. Nezapomeňte, že jsem od dětství zvyklý na početnou máminu rodinu, hrál jsem ragby a tam nás bylo v týmu patnáct, a Karel Plíhal, s nímž jsem odehrál desítky koncertů, sám vydá za deset. Dokonce ten bláznivý filmařský mumraj byl jedním z nejhezčích zážitků z natáčení.

Jarek Nohavica a Karel Plíhal diskutovali se čtenáři iDNES. Záznam rozhovoru čtěte ZDE.

Přílohu iDNES k filmu Rok ďábla najdete ZDE.

Co když vás teď někdo osloví - Buď zdráv, herče!
Říkáte to s malinko pohrdlivou intonací. Herec... No a co? Tak by mi to někdo řekl. Měl by k tomu jistě svůj důvod. Asi bych mu v tom filmu připadal legrační, že? Jsem zvyklý na různé reakce. Mnoho lidí má pro mě mnoho titulů, ale daleko více lidí vůbec neví, kdo jsem a že jsem. Tak jaképak trápení. Stejně ten film bude už za pár let fungovat jako mírně úsměvný dokument o muzikantech na přelomu století. A o Zelenkovi. Ne o hercích.

Přistihl jste se vůbec, že byste hrál - ve smyslu předstíral?
Jistěže jsem předstíral. To nebyla reality TV. Petr řekl: Běž odtamtud sem a nedívej se do kamery. Ale mně se vůbec nechtělo jít odtamtud sem. Chtěl jsem si povídat s maskérkou. A když už jít, tak se při tom dívat do kamery. Ale nemohl jsem. Musel jsem předstírat. A to všechno osmnáctkrát za sebou. Zcela identicky. Herectví, alespoň to filmové, je předstírání na povel.

Proč se hlásíte k tomu, že jste intelektuál?
Je ošemetné cokoli přidat. Označíš-li sám sebe za intelektuála, jsi trochu divný. Bráníš-li se tomu, že jsi intelektuál, a čteš přitom třeba poezii, jsi ještě divnější. Nejlepší je nebavit se o tom, co před spaním čteš, a číst si to. A nepřemýšlet moc nahlas.

Počítáte s tím, že ne každý pochopí Rok ďábla jako mystifikaci a nadsázku?
To je dokonce jisté.

Jak budete potom oponovat člověku, který bude film považovat za vysvětlivku jedné vaší éry ve stylu - Ano, pil jsem, už nepiju?
Nijak mu oponovat nebudu.

Ve filmu je také motiv zneužití bulvárem. Máte s tím zkušenosti?
Všecko je bulvár. I prodavačka v samošce, i vysvědčení na základní škole, i heslo v encyklopedii. Život plyne úplně jinými cestami.

Pomalu mi došly některé věci

Před dvanácti lety jste býval něco jako kazatel-buřič, osobnost protestsongu. Bylo po listopadu 89 těžké najít nový klíč?

Nehledal jsem ho. K čemu? Těch třináct polistopadových let se skládalo z těchže dnů jako šestatřicet předlistopadových. Jen mi pomalu docházely některé věci. Že nejsou oni a my, že když něco pokazím, nemám se na koho vymluvit, že Bůh je v plynutí času, že prazákladem muzikantské řehole je živý koncert, že se nemusím stydět za peníze, které mi lidé dobrovolně dávají, abych jim zpíval a hrál, že nesmím brát peníze, které mi nenáležejí. Že jsem teď nejsilnější z rodinné smečky a musím se o ni postarat, že noviny i televize jsou jen pěnou na povrchu našich dní. Že jestli mám rád stín, musím zasadit strom, a mé indiánské jméno že je Ten, který skládá a zpívá písně. Prostě takové banality.

Měl jste období, kdy vás napadlo, že písničkářům odzvonilo?
Písním nemůže odzvonit. To mě ani nenapadlo. A písničkářům jako profesi? To mi bylo vždycky jedno. Já bych si hrál a skládal furt.

Umíte anglicky, nicméně i ve filmu se pořád stylizujete jako slovanský bard. Naopak režisér Petr Zelenka se řadí k takzvaným evropským režisérům generace elektrických kytar, nemluvě o Colemanovi. A vy s Plíhalem žertujete, že patříte do jiné doby, co ještě pamatuje Stalina. Takže: co je vlastně fakt, co hra a co stylizace?
Aby bylo jasno: ten film je dílem Petra Zelenky. To on je ďábel. My jsme košťaty jeho čarodějnic. Instrumenty a nástroji. Snažil jsem se ladit a vydávat přesné tóny. Ptejte se Zelenky. O filmu se vůbec se mnou nebavte. Já nedokážu odhadnout, o čem je. Když jsem osm měsíců po natáčení poprvé viděl ty hýbající se a ozvučené obrázky, sestavené v to, čemu se říká odborně film, bylo to jako prohlížení diapozitivů ze školního výletu. Viděl jsem vše za kamerou a kolem ní, jen jsem nedokázal vidět Petrovo dílo v celku. Proto se mi vryly do paměti scény, kterých jsem se osobně neúčastnil, ale o celém filmu se mnou prosím nemluvte.

Drzý člověk s budoucností

Co má společného humor váš, Zelenkův, Plíhalův a Čechomoru?
Petr je velmi, ale opravdu velmi vtipný. Z Čechomoru je vtipný až do smíchu Radek Klučka. Ale největším bavičem je Plíhal. To jsou velkolepé oslavy humoru, když jedeme v autě a on vypráví a baví posádku. Považuji si, že tomu mohu být účasten, protože to si Karel šetří pro své nejbližší. Mám doma asi devadesát jeho čtyřverší, a pětatřicet jeho textových zpráv SMS. Sbírám to a myslím, že mám největší sbírku Plíhala v Evropě.

Umíte si představit, že o vás vznikne i vážný dokument?
Důstojný a vyvážený po smrti. A to mi bude jedno. Už teď je mi to vlastně jedno.

Co když vás za rok nominují na Českého lva? Připravíte si děkovnou řeč?
Bude-li někdo nominován, tak Zelenka za asistenta režie. Pokud je tam taková škatule. Za režii by to měl dostat ďábel.

Podle Zelenky jste člověk s tajemstvím. Opravdu?
Ano. S velkým.

A kdo je Zelenka podle vás?
Člověk s budoucností. Když to ale vezmu vážněji, myslím, že je Petr především zakuklený muzikant. Pamatuji si, jak troufalé mi připadalo jeho drzé zastavení naší náročné muzikantské zkoušky v Olomouci a pruzení, abychom něco hráli rychleji a o tón výš. Ať si píše scénář, všeználek, myslel jsem si v duchu. Ale dva kohouti na jednom smetišti by odehnali všechny slepice. Takže jsme zpomalili. A dnes se dá říci, že soundtrack Rok ďábla je hudební album muzikanta Petra Zelenky a film jeho bookletem.

Kolegy nehodnotím

Jaký český film jste viděl naposled a co jste si o něm myslel?

Musíme si pomáhat. A co se týče mého soudu, zásadně jsem nikdy nehodnotil práci kolegů písničkářů. Vím, jak těžké je napsat blbou píseň. Natož dobrou. Aby držela pohromadě a aby si ji lidé nedejbože pobroukávali. Vím taky, že každý tu svou píseň píše, jak nejlíp umí, jak mu dovolí talent, nápad a chvíle. A protože teď už i filmaři jsou mými kolegy, zůstanu u toho nehodnocení.

Když zpíváte píseň Kdo na moje místo?, přemýšlíte o takových věcech už i soukromě?
Ne. Ani mě to nikdy nenapadlo. Ten text je ostatně od Bezruče.

Jaromír Nohavica s harmonikou.

Jaromír Nohavica.

Jaromír Nohavica.

Heligonku, se kterou dodnes vystupuje, pořídil už jeho dědeček.

Jaromír Nohavica se usmívá.

Nohavica a tři čuníci.

Divné století dostalo titul česká deska roku 1996.

V dokumentárním cyklu Jiřího Vondráka Legendy folku a country se diváci ČT setkají i s folkovým zpěvákem Jarkem Nohavicou.

Fotografie z filmu Rok ďábla.

Jarek Nohavica ve filmu Rok ďábla.

Jarek Nohavica ve filmu Rok ďábla.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Viktor Zavadil, představitel Jana Palacha
Robert Sedláček točí film Jan Palach, studenta hraje Viktor Zavadil

Režisér Robert Sedláček začal točit film Jan Palach. Scénář napsala Eva Kantůrková, titulní roli hraje Viktor Zavadil. V sobotu vzniknou scény z 21. srpna...  celý článek

Ze sedmé řady seriálu Hra o trůny
Hra o trůny znovu hlásí únik. Tentokrát za ním stojí Španělé

Za poslední týdny se stalo koloritem, že pravidelně přicházejí zprávy o tom, kde zase předčasně unikla nová epizoda seriálového fenoménu Hra o trůny. Tentokrát...  celý článek

Herec Ondřej Vetchý hostem diskusního pořadu iDNES.cz Rozstřel.
Musel jsem zhubnout a udělat si plešku, prozradil Vetchý v Rozstřelu

„Honza mě přinutil, ať zhubnu. Byl jsem žížalík,“ vzpomínal na natáčení filmu Po strništi bos herec Ondřej Vetchý v pořadu Rozstřel. Ve snímku Jana Svěráka...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.